4 C 265/2024-19 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností žalovaného vyplývajících z Rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a na ni navazující Smlouvy o úvěru č. , IBAN, . Smlouvou č. , IBAN, žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na jeho běžný účet, čímž mu vznikla povinnost částku žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 16,9 % ročně, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 011 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, když poslední splátku uhradil dne 14. 7. 2022, a to pouze částečně. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni , datum, . K tomuto dni dlužná částka činila 42 809,31 Kč a kapitalizovaný úrok 1 415,61 Kč. Po zesplatnění žalovaný na dluh ještě částečně hradil, proto žalovanou částku představuje jistina ve výši 30 963,57 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 561,35 Kč.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z Rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , z Dodatku č. , hodnota, k Rámcové smlouvě o uzavření úvěrové smlouvy č. , IBAN, ze dne , datum, , z předsmluvních informací, obchodních podmínek žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaný vyslovil svůj souhlas, za prokázané, že na základě Rámcové smlouvy došlo mezi účastníky ke zřízení běžného účtu žalovaného. Dne , datum, účastníci uzavřeli Smlouvu o úvěru č. , IBAN, (Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě), kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně úroku ve výši 16,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 011 Kč. Z mimořádného výpisu z účtu, přehledu plateb a splátkového kalendáře dále soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni po poskytnutí úvěru splátky pouze do 14. 6. 2022 (splatnost první splátky byla 14. 5. 2022). Na splátku splatnou dne 14. 7. 2022 bylo zaplaceno 2 770 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dopis ze dne , datum, jímž žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a zároveň jej vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na jistině částku 42 809,31 Kč a na úrocích 1 415,61 Kč. Dne 27. 9. 2022 provedl žalovaný tři úhrady, které žalobkyně započetla částečně na úhradu jistiny a částečně na úhradu úroku. Dlužná částka tak činí 30 963,57 Kč na jistině a 561,35 Kč na úroku. Úrok z úvěru přitom žalobkyně počínaje dnem 13. 12. 2022 požaduje pouze ve výši zákonného úroku z prodlení.Právně byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaných smluvních úroků z úvěru, avšak tyto své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalovaného s dohodnutými splátkami. Protože žalovaný žalobkyni dosud zcela nevrátil poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalovanému tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úhradu sjednaných smluvních úroků, které žalobkyně částečně kapitalizovala a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 439 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 239 Kč a náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 100 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.