4 C 60/2025-26 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku včetně příslušenství z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne , datum, , č. , hodnota, . Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky až do výše 25 000 Kč, avšak v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného dopisem ze dne 20. 2. 2024 k okamžitému zaplacení dlužné částky. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.Ze smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva“), výpisu z účtu kreditní karty, všeobecných obchodních podmínek a ceníku soud zjistil, že obsahem smlouvy byl závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 25 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty, a závazek žalovaného splácet tento úvěr spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně a poplatky dle ceníku povinnou minimální splátkou ve výši 3,2 % měsíčně z čerpaných prostředků, minimálně však 200 Kč. Dle obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je banka oprávněna v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty prohlásit veškeré jeho pohledávky za okamžitě splatné. Z výpisu z účtu kreditní karty a prohlášení o okamžité splatnosti kreditní karty včetně dokladu o odeslání vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal, ovšem svoje závazky neplnil řádně a včas, když byl opakovaně upomínán o úhradu dluhu, čímž porušil ustanovení smlouvy. Žalovaný byl proto vyzván k zaplacení celkové dlužné částky dne 20. 2. 2024, tuto však neuhradil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, . Dne 11. 11. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, ve které byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Dlužná částka ke dni zesplatnění (18. 2. 2024) sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 24 790,66 Kč, poplatků ve výši 1 198 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 469,63 Kč.Právně soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi stranami byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splacením úvěru v prodlení. Žalovaný byl vyzván právním předchůdcem žalobkyně v souladu s § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora.Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., dospěl soud k závěru, že je žalobkyně aktivně legitimovaná k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z úvěru a také co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle peněžitého plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (1 úkon právní služby 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH, a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 040 Kč, tedy 2 492 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.