ECLI: ECLI:CZ:OSTA:2025:4.C.90.2025.1 Datum: 2025-05-30 Předmět: o 151 199,39 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 96 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2053 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 151 199,39 Kč s příslušenstvím (["§ 96 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2053 z. č. 89/2012 Sb."])
Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností žalované vyplývajících z Rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2015 a na ni navazující Smlouvy o úvěru č. , IBAN, . Na základě smlouvy č. , IBAN, žalobkyně poskytla dne 11. 11. 2019 žalované úvěr ve výši 235 000 Kč na její běžný účet, čímž jí vznikla povinnost částku žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 12,9 % ročně, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 512 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně neplnila, když poslední splátku uhradila dne 24. 5. 2023, a to s prodlením a pouze částečně. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 24. 5. 2023. K tomuto dni dlužná částka činila 215 256,01 Kč a kapitalizovaný úrok 12 548,62 Kč. Po zesplatnění žalovaná na dluh ještě částečně hradila, proto žalovanou částku představovala jistina ve výši 151 199,39 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 8 705,24 Kč. Dne 26. 5. 2023 žalovaná svůj dluh písemně uznala co do důvodu a výše. Podáním ze dne 6. 5. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 8 500 Kč spolu s příslušenstvím, neboť žalovaná na dluh hradila také po podání žaloby.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem souhlasila, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z Rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2015, z Dodatku č. 52 k Rámcové smlouvě o uzavření úvěrové smlouvy č. , IBAN, ze dne 10. 11. 2019, z předsmluvních informací, obchodních podmínek žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaná vyslovila svůj souhlas, za prokázané, že na základě Rámcové smlouvy došlo mezi účastníky ke zřízení běžného účtu žalované. Dne 10. 11. 2019 účastníci uzavřeli Smlouvu o úvěru č. , IBAN, (Dodatek č. 52 k Rámcové smlouvě), kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 235 000 Kč, a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně úroku ve výši 12,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 512 Kč. Z dokladu o načerpání úvěru, přehledu plateb a splátkového kalendáře dále soud zjistil, že žalované byl úvěr vyplacen dne 11. 11. 2019. Žalovaná zaplatila žalobkyni po poskytnutí úvěru splátky pouze do 24. 2. 2023 (splatnost první splátky byla 23. 12. 2019 a v období od 1. 7. 2020 do 31. 10. 2020 žalovaná požádala o odklad splácení). Na splátku splatnou dne 24. 3. 2023 bylo dne 24. 5. 2023 zaplaceno 2 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dopis ze dne 24. 5. 2025, jímž žalované oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a zároveň ji vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Ke dni zesplatnění činil dluh žalované na jistině částku 215 256,01 Kč a na úrocích 12 548,62 Kč. Dne 26. 5. 2023 uznala žalovaná písemně svůj dluh co do důvodu i výše. Následně žalovaná dluh nepravidelně splácela. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 151 199,39 Kč a dlužný kapitalizovaný úrok 8 705,24 Kč.Dne 15. 1. 2025, 29. 3. 2025 a 24. 4. 2025, tedy po podání žaloby, žalovaná zaplatila žalobkyni částku v celkové výši 8 500 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu jistiny úvěru a podáním ze dne 6. 5. 2025 vzala žalobu co do této částky zpět.Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého uznal-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále dle § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná v daném případě písemně svůj dluh uznala co do důvodu i výše, tento nárok ani následně nijak nerozporovala, avšak dlužnou částku žalobkyni řádně a včas nehradila. Protože žalovaná dosud nesplnila, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázala, uložil jí soud povinnost zaplatit dlužnou částku včetně úroku tímto rozsudkem. Důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaná je v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.Dále byla věc posouzena podle § 96 odst. 1 o.s.ř., podle kterého může vzít žalobce zpět návrh na zahájení řízení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Protože žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 8 500 Kč, kterou žalovaná uhradila po podání žaloby, soud řízení v tomto rozsahu zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o.s.ř. přitom soud stanovisko žalované nezjišťoval.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 048 Kč. Tyto náklady představuje zaplacený soudní poplatek, jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.