6 C 11/2025-51 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhá omluvy za protiprávní jednání žalované spočívající v rozšiřování nepravdivých informací o žalobkyni, navíc s vědomým cílem práva a oprávněné zájmy žalobkyně co nejvíce poškodit. Žalovaná dle žalobkyně rozšiřovala poškozující výroky o žalobkyni vůči širokému okruhu příjemců a nikoli ojediněle. Dle žalobkyně jsou žalovanou učiněná obvinění a difamace svou intenzitou zcela závažná a nelze je hodnotit jinak než jako zcela promyšlený, vědomý a záměrný zásah do vážnosti a cti žalobkyně. Protiprávní jednání má pak zcela zásadní negativní dopad na žalobkyni a jejího partnera a její rodinný život. Žalobkyně se pokoušela soudnímu řízení předejít předžalobní výzvou, ale žalovaná ji nijak nereflektovala.2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že v žalobě není nijak konkretizováno, při jakých příležitostech se měla žalovaná výroků uvedených v žalobě dopustit, jakou formou či vůči kterým příjemcům. Stejně tak v žalobě nebyly ani označeny žádné důkazy k prokázání tvrzení uvedených v žalobě. Z tohoto důvodu nárok žalobkyně považovala za nedůvodný.3. Po poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) obsaženém v usnesení soudu ze dne 27. 6. 2025, č. j. , spisová značka, , žalobkyně žalobu doplnila tak, že zásah do osobnostních práv žalobkyně představují zejména tyto výroky (č. l. 28-29 spisu): „klacky pod nohy ji (pozn. žalované) hází pan , jméno FO, , pak , Anonymizováno, a ta od toho , jméno FO, (pozn. žalobkyně)“, „si domů tahá chlapy (pozn. žalobkyně), , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , a bůh ví co tam s nima dělá“, konkrétně žalovaná narážejíc na údajné intimní sbližování žalobkyně s těmito jmenovanými, a dále, že, „jeden jí vždycky hlídá dítě (pozn. žalobkyni), ostatní má zatím doma, co je to za matku, že půjčí děti takovým lidem“, to vše s tím, že žalobkyni a jejího partnera žalovaná zpravidla označuje za „naplaveniny“. Uvedené výroky měly být ze strany žalované vyřčeny v období měsíce srpna 2024 vůči panu , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, při jejich společné cestě, kdy se žalovaná začala shora uvedeným způsobem vyjadřovat o žalobkyni. Dle žalobkyně pak tyto výroky nejsou ojedinělými a je si vědoma i jiných difamačních výroků vůči její osobě.4. Dle žalované (č. l. 31 spisu) postrádají nároky žalobkyně dostatečnou jednoznačnost a kontext, ve kterém měly být dané výroky údajně vyřčeny. Stejně tak není v žalobě nijak blíže specifikováno, kdy dále mělo k daným jednáním docházet a jakým způsobem bylo do osobnostních práv žalobkyně zasaženo. Výroky jsou pak uváděny neúplně a bez kontextu.5. Ke zjištění skutkového stavu věci pak soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:6. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 9. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k omluvě za nepravdivá tvrzení rozšiřovaná ze strany žalované, která poškozují dobré jméno, vážnost a čest žalobkyně a je jimi zásadním způsobem zasahováno do soukromí žalobkyně. Ve výzvě není uvedena konkrétní situace či forma, kterou se měla žalované daného projevu dopustit. Nejsou zde ani označeny žádné osoby, vůči kterým měla žalovaná dané výroky prohlašovat.7. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, (č. l. 38 spisu) ve spojení s žalobními tvrzeními soud zjistil, že se v srpnu roku 2024 zúčastnil společné pracovní cesty žalované jako starostky obce , adresa, a , jméno FO, jako starosty obce , adresa, . Během cesty v autě probíhal rozhovor mezi žalovanou a starostou, kterému svědek nevěnoval příliš pozornost. Zaslechl pak, že se baví o žalobkyni, kterou zná od dětství. Kontext rozhovoru ani jeho přesné znění si již nepamatoval a celý jej ani neslyšel. Uvedl jen část výroků, ve kterých měla žalovaná o žalobkyni říct, že svěřuje děti pochybným osobám, aby se mohla stýkat s jinými muži. Dále v rozhovoru zaznělo něco o „naplaveninách“. Více si nevybavuje. Vzhledem k tomu, že se zná s žalobkyní a stejně tak i s jejím partnerem, v humoru jim danou věc řekl. Hned na podzim se jej žalobkyně s partnerem dotazovali, zda by byl ochoten svědčit v případném sporu. Výroky na účet žalobkyně již dále svědek od nikoho neslyšel a ani se k dané situaci nikdo nevracel. Není mu ani známo, že by žalovaná o žalobkyni šířila něco dalšího. Sám o dané věci hovořil se svou partnerkou a mohl se zmínit i dalším osobám.8. Po opakovaném poučení žalobkyně ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), aby vylíčila rozhodné skutečnosti a doplnila dosud tvrzené skutečnosti o zveřejňování a rozšiřování nepravdivých informací týkajících se osobního a rodinného života žalobkyně, jakož i nepravdivých informací týkajících se jejích rodičovských schopností a péče ze strany žalované, a k těmto tvrzením rovněž navrhla důkazy k jejich prokázání, žalobkyně žádné další návrhy na doplnění žaloby neměla.9. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co účastníci uvedli, učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:10. Žalobkyně žije se svou rodinou v obci , adresa, , jejíž starostkou je žalovaná. V srpnu 2024 se žalobkyně dozvěděla od svého známého (svědek , jméno FO, ), že o ní měla žalovaná před ním pronést několik hanlivých výroků (viz odst. 3.) v autě během pracovní cesty, kdy konverzovala se starostou obce , adresa, . Dle žalobkyně tyto výroky ze strany žalované na adresu žalobkyně nejsou nijak ojedinělé a taková nepravdivá tvrzení o žalobkyni šíří širokému okruhu osob, čímž neoprávněně zasahuje do osobnostních práv i rodiny žalobkyně.11. Právně byla věc posouzena dle ust. § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dle kterého je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle odst. 2 daného ustanovení pak ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Dle ust. § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.12. Vzhledem k tomu, že pro zásah do osobnosti člověka bylo podstatné, zda k danému konkrétnímu zásahu skutečně došlo a zda byl tento zásah neoprávněný, se soud zaměřil na prokázání žalobních tvrzení o šíření nepravdivých informací ze strany žalované o žalobkyni, které vedly k narušení osobního a rodinného života žalobkyně, a to v souladu s ustálenou judikaturou.13. Soudní praxe (např. rozhodnutí NS 30 Cdo 3223/2011, 30 Cdo 4709/2010, 23 Cdo 120/2013) dlouhodobě zastává názor, že je třeba, aby soudy dílčí zásahy do jednotlivých osobnostních práv zkoumaly jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Vlastní zásah je pak nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo. Nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu (který musí mít konkrétní podobu) trval, resp. existovalo bezprostřední nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Dle judikatury rovněž ne všechna zveřejnění nepravdivého údaje musí automaticky představovat zásah do osobnostních práv. Takový zásah je dán pouze tehdy, jestliže existuje mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná souvislost a jestliže tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou mírou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze. Je třeba vždy hodnotit celý projev, nikdy nelze posuzovat toliko jednotlivý vytržený výrok anebo větu. Aby hodnotový soud nevybočil z mezí ústavnosti, obecně se vyžaduje, aby měl určitý základ. Bez jakéhokoliv faktického podkladu by mohl být hodnotový soud přehnaný. Stejně tak vyslovil ústavní soud (nález IV. ÚS 23/05), že i přehánění, nadsázka, byť i tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovoleným. U difamujících skutkových tvrzení je pak důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu zpravidla skutečnost, že taková tvrzení nejsou pravdivá. Pravdivost těchto tvrzení musí prokázat jeho původce.14. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že se žalovaná v srpnu 2024 při pracovní cestě v autě během rozhovoru se starostou obce , adresa, zmínila o žalobkyni a ohledně její osoby uvedla několik výroků, které mohly v přítomných osobách vyvolat negativní dojem o žalobkyni. Svědek sám si však nevybavoval, v jaké návaznosti byly vyřčeny a rovněž si neuvědomoval, že by byly nějakým způsobem dále rozváděny. Zároveň svědek nepotvrdil, že by žalovaná měla v úmyslu tyto výroky o žalované dále šířit, resp. je dále šířila, či je k jejich šíření nabádala. Naopak sám připustil, že byl tím, kdo je mohl z vlastní vůle sdělit dalším osobám. Jejich přesné znění, kontext, v jakém byly vyřčeny, a čeho se celá konverzace t