6 C 2/2025-32 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) s žalovaným uzavřel dne 24. 2. 2023 smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 303 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet včetně úroku ve výši 11,99 % ročně a poplatků. Žalovaný však smluvní podmínky porušoval, a proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný ke dni 3. 12. 2023 a pohledávku ve výši 324 503,69 Kč představující nesplacenou jistinu, nesplacený úrok do zesplatnění, úrok z prodlení a poplatky postoupil na žalobkyni. Žalovaný byl žalobkyní k úhradě dlužné částky vyzván, avšak neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu žaloba i předvolání k jednání bylo řádně doručeno, a soud měl proto splněny podmínky pro rozhodování bez jeho osobní účasti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Při svém rozhodování vycházel z důkazů, které měl k dispozici. Tyto pak hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti a vyvodil z něho tyto skutkové a poté i právní závěry.3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ze dne 24. 2. 2023 ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem právního předchůdce žalobkyně, jakož i z přehledu čerpání, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 303 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 11,99 % ročně a poplatky pravidelnými měsíčními splátkami. Tento úvěr žalovaný čerpal. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěrových splátek. Z tohoto výpisu také vyplývá výše uvedená dlužná částka požadovaná žalobkyní, když z dopisu ze dne 3. 12. 2023 má soud za prokázané, že úvěr se stal splatným k tomuto dni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností ke dni 1. 2. 2024 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem. Žalovaný po postoupení pohledávky uhradil částku 2 000 Kč a dále ani přes výzvy žalobkyně neuhradil již ničeho. Dluží tak částku ve výši 311 663,88 Kč na nesplacené jistině, částku 4 711,35 Kč a 84,82 Kč na úroku z úvěru, částku 13 622,90 Kč na úroku z prodlení a částku 3 280 Kč na poplatcích.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 303 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru však řádně neplnil. Proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva sjednaného ve smlouvě a vyzval jej k zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit mu poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnutý úvěr žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně, na níž byla pohledávka včetně všech práv a povinností platně postoupena, a proto mu tuto povinnost uložil soud tímto rozsudkem, a to včetně nároku na zaplacení sjednaných úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 236,27 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 598 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném od 1. 1. 2013 a od 1. 1. 2025, ve výši 9 580 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé a účast na jednání dne 30. 4. 2025), tj. 38 320 Kč, paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby učiněných před 1. 1. 2025, paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby učiněný po 1. 1. 2025, tj. celkem 1 350 Kč, a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 39 670 Kč částkou 8 330,07 Kč. Dále má advokát dle ust. § 13 a.t. nárok na náhradu cestovních výdajů v požadované výši 753,90 Kč za ujetých 94 km na jednání k soudu, když ta dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí 5,80 Kč za 1 km, při ceně nafty 34,70 Kč za 1 litr a průměrné spotřebě vozidla dle TP 6,4 l na 100 km, a dále nárok dle ust. § 14 odst. 1 uvedené vyhlášky na náhradu za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny v celkové výši 600 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty z těchto náhrad pak činila 284,30 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů nebyla advokátovi přiznána za vyjádření ze dne 6. 2. 2025 a ze dne 11. 3. 2025, když se nejednalo úkon právní služby dle ust. § 11 a.t. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.