6 C 72/2025-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, s žalovaným uzavřel dvě následující smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 23. 12. 2022 smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku 41 000 Kč, dále smlouvu č. , hodnota, ze dne 5. 10. 2022, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Podle smlouvy č. , hodnota, se žalovaný zavázal mimo úvěr 41 000 Kč uhradit i úrok a další poplatky včetně úroku ve výši 52 904 Kč, dle smlouvy č. , hodnota, pak částku 15 000 Kč a poplatky včetně úroku ve výši 19 594 Kč. Poskytnuté částky, úroky a poplatky dle shora uvedených smluv měl žalovaný hradit ve splátkách, což ovšem řádně a včas nečinil a žalované částky původnímu věřiteli neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, proto je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též i úrok z úvěru a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru.2. Vzhledem k předloženým listinám a souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 12. 2022 č. , hodnota, a ze dne smlouvy č. , hodnota, ze dne 5. 10. 2022 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s úrokem ve výši 39 528 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 537 Kč a za pojištění 3 339 Kč v celkem 21 měsíčních splátkách po 4 472 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše úvěru činila 86 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) 135,56 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, neboť z výpisu plateb má soud za prokázané, že zaplatil toliko částku 8 750 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, postoupení bylo oznámeno žalovanému. Celkový dluh žalovaného se dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě skládá z neuhrazené jistiny ve výši 39 257,86 Kč, dlužné části poplatku ve výši 42 791,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 257,86 Kč běžícího od 19. 9. 2023, který žalobkyně částečně kapitalizovala a úroku smluvního kapitalizovaného ve výši 1 812,73 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 39 257,86 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení. Z dalších předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 10. 2022, Anonymizováno, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s úrokem ve výši 11 770 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 438 Kč a poplatek a pojištění 2 886 Kč, tj. celkem 34 594 Kč v 78 týdenních splátkách po 444 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše úvěru činila 88 % ročně a RPSN 156,89 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, neboť z výpisu plateb má soud za prokázané, že zaplatil toliko částku 9 270 Kč. Celkový dluh žalovaného se dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě skládá z neuhrazené jistiny ve výši 12 232,95 Kč, dlužné části poplatku ve výši 12 142,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 232,95 Kč běžící od 27. 8. 2023 a úroku smluvního kapitalizovaného částkou 1 130,63 Kč a běžícího úroku výši 15 % ročně z částky 12 232,95 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, postoupení bylo oznámeno žalovanému. Žalobkyně zaslala dne 18. 2. 2025 žalovanému předžalobní výzvu, v níž byl vyzván k úhradě dosud nezaplacení jistiny a poplatků včetně úroků.4. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále je „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností shora uvedených smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měl dle předložených smluv o úvěru žalovaný zaplatit oproti poskytnuté částce 41 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 21 měsíců celkem 93 904 Kč, což odpovídá ve smlouvách uvedenému RPSN zápůjček ve výši 135,56 % a samotný úrok byl sjednán ve výši 86 % ročně, dále oproti částce 15 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 78 týdnů částku 34 594 Kč, což odpovídá ve smlouvách uvedenému RPSN zápůjček ve výši 156,89 % a samotný úrok byl sjednán ve výši 88 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mra