8 C 57/2024-72 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se domáhal určení svého výlučného vlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že účastníci řízení byli manželé, jejich manželství bylo uzavřeno dne 14. 4. 2006 a rozvedeno dne 17. 5. 2022. Dne 10. 11. 2004 byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly ve výroku I. uvedené nemovité věci (dále jen „nemovitosti“), a to mezi prodávající Ing. , jméno FO, a kupující , Jméno žalované, . Žalobce uhradil celou kupní cenu nemovitostí ve výši 2 080 000 Kč. V době podpisu kupní smlouvy spolu účastníci začali žít s úmyslem uzavřít manželství a vzhledem k tomu, že účastníci spolu chtěli založit rodinu a žalobce nechtěl, aby jeho děti z předchozího vztahu mohly vznášet majetkové nároky vůči žalované a jejich společným dětem, dohodli se účastníci, že kupující předmětných nemovitostí bude žalovaná. Manželství účastníků bylo dlouho harmonické, problémy se začaly objevovat až poté, kdy mezi účastníky došlo k dohodě o převzetí pěstounské péče k nezletilému , jméno FO, , což následně vyústilo v rozvod manželství. Dne 8. 1. 2019 na žádost žalobce žalovaná převedla na žalobce ideální polovinu předmětných nemovitostí darovací smlouvou. Poté, co se účastníci rozvedli, požadoval žalobce na základě porušení dohody mezi manželi převedení druhé ideální poloviny nemovitostí do svého vlastnictví, žalovaná to však odmítla. Požadavek žalované, že si polovinu domu ponechá, je porušením nejenom ústní dohody mezi žalovanou a žalobcem, ale i jednáním nemravným. Žalovaná nikdy nebyla majitelkou předmětných nemovitostí, na koupi nemovitostí se finančně vůbec nepodílela, a na rekonstrukci nemovitostí přispěla z vlastních zdrojů pouze minimálně. Byla to žalovaná, která porušila ústní dohodu a podmínky pro držení nemovitostí ve svém vlastnictví. Přes výzvy žalobce je polovina nemovitostí stále ve vlastnictví žalované. Žalobce má na určení vlastnického práva k podílu ideální jedné poloviny nemovitostí právní zájem, neboť bez tohoto určení bude muset vyplácet žalované vypořádací podíl z titulu spoluvlastnického podílu žalované na nemovitostech.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že v průběhu podpisu kupní smlouvy na předmětné nemovitosti spolu účastníci žili již dva roky. Od počátku plánovali pořídit nemovitosti společně, neboť se v Táboře chystali společně žít a společně vychovávat děti. A ještě před uzavřením kupní smlouvy předložil žalobce žalované návrh, kde byla jako kupující uvedena již pouze žalovaná. Odůvodnil to tím, že ho čekají v blízké budoucnosti tři soudní spory, a proto bude lepší, pokud ve vlastnictví domu figurovat nebude. Otázka potomků žalobce z prvního manželství a jejich nároku na dům byla řešena velmi okrajově. Žalovaná byla návrhem žalobce překvapená, nicméně s návrhem na žádost žalobce souhlasila. Popřela, že by mezi ní a žalobcem došlo k ústní dohodě, že nemovitosti budou kdykoli přepsány na žalobce, neboť tím by fakticky popírala jakýkoli svůj podíl na společně plánované budoucnosti a společné výchově dětí. I ona se podílela aktivně na vyhledávání možných nemovitostí. Žalobce se ve svém podnikání pohyboval v oboru nemovitostí, proto bylo vyjednávání ponecháno na něm, avšak u jednání byly vždy oba. Soužití účastníků bylo 17 let harmonické, a to až do společného převzetí syna , jméno FO, do pěstounské péče. Předtím již adoptovali syna Štěpána a o převzetí druhého dítěte do společné péče dlouhodobě uvažovali. Převedení poloviny domu darovací smlouvou v roce 2019 připravil žalobce, a ona doufala, že se tím zvrátí manželské a rodinné problémy. Žalobce přijetí nového člena do rodiny psychicky nezvládl a vše vyústilo v nátlak na žalovanou, aby , jméno FO, vrátila. To však bylo pro žalovanou morálně nepřijatelné, neboť se jednalo o bezbranné malé dítě. Naprosto nevhodné chování ze strany žalobce vůči nezletilému , jméno FO, nadále pokračovalo a žalovaná přestala do domácnosti docházet poté, kdy dne 6. 1. 2022 podnapilý žalobce žalovanou a syna , jméno FO, po příchodu do domu postříkal savem na plíseň s nepatřičnými poznámkami. Tímto chováním žalobce v rozporu s dobrými mravy byla žalovaná přinucena odstěhovat se s nezletilým , jméno FO, z domu. Není pravdou, že by žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k převodu domu, naopak si sám v roce 2019 sepsal darovací smlouvu na převedení ideální poloviny nemovitostí. Sama žalovaná ze své iniciativy nikdy vypořádání spoluvlastnictví nežádala, vždy pouze reagovala na požadavky a návrhy žalobce.3. Žalobce při přípravném jednání k výzvě soudu, aby uvedl obsah dohody, kdy, kde a jak byla uzavřena, sdělil (č. l. 43 p. v.), že dohoda zněla tak, že nemovitost bude zapsána na zde přítomnou žalovanou, aby se účastníci měli kde starat o jejich děti a za tím účelem se koupila nemovitost. Dohoda přesně zněla tak, že v tomto domě budou vychovávat společně děti a budou manželé. Dohoda byla porušena příchodem , jméno FO, do jejich rodiny tak, jak uvedl v písemném podání, neboť , jméno FO, byl příčinou jejich rozvodu. Je pravda, že původně souhlasil s příchodem , jméno FO, do rodiny, avšak poté, co viděl, jak se k nim a k jejich synovi začal chovat, dospěl k tomu, že tím došlo k porušení dohody.4. Podle § 3028 odst. 1 až 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 46 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině. Podle § 50a obč. zák. se účastníci mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech. Podle § 130 odst. 1, 2 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.5. Soud provedl v řízení veškeré důkazy, které účastníci navrhli. Mezi účastníky bylo nesporným, že Ing. , jméno FO, jako prodávající uzavřela s žalovanou jako kupující dne 10. 11. 2004 kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem podle § 588 a násl. obč. zák., jak vyplývá z této smlouvy založené na č. l. 9–10, a dále, že finanční prostředky na zaplacení kupní ceny nemovitostí poskytl výlučně žalobce (č. l. 44). Dále bylo mezi účastníky nesporné, že darovací smlouvou ze dne 8. 1. 2019 převedla žalovaná na žalobce ideální polovinu nemovitostí. Tato skutečnost plyne též z darovací smlouvy založené ve spisu na č. l. 12–13. Podle žalobce má být v tomto řízení soudem určeno „kdo je skutečným vlastníkem uvedených nemovitostí“ (č. l. 26), nebo zda bude ponechána „fiktivnímu“ majiteli, když v tomto případě by měl její 15letý syn se svou matkou do budoucna problém. Žalobce vyvozuje z výše uvedeného skutkového stavu, že „žalovaná nikdy nebyla majitelkou předmětných nemovitostí“ (č. l. 3 p. v.), tyto „jí nenáleží“ (č. l. 59) a mezi účastníky tak bylo sporné, zda se v dané věci jedná o nikoli řádnou držbu žalované, která vykonává právo, které jí nenáleží, jak tvrdí žalobce (č. l. 37, 59), anebo je řádným spoluvlastníkem nemovitostí, jak tvrdí žalovaná. Druhou spornou skutečností bylo, zda byla mezi účastníky uzavřena platná ústní dohoda tvrzená žalobcem v žalobě, kterou žalovaná popírá (č. l. 18 p. v.), že kdykoli o to žalobce žalovanou požádá, převede na něj nemovitosti, pokud dojde k porušení ústní dohody, že v nemovitostech budou vychovávat a starat se o své děti a budou manželé. Dle tvrzení žalobce došlo k porušení této dohody, žalovaná si polovinu domu ponechává neoprávněně, když žalobcem tvrzená dohoda účastníků byla porušena příchodem , jméno FO, do jejich rodiny, neboť on byl příčinou jejich rozvodu (č. l. 28, č. l. 43 p. v.).6. Po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak ve všech vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Pokud se jedná o držbu nemovitostí žalovanou, je třeba v prvé řadě uvést, že tato