ECLI: ECLI:CZ:OSTA:2025:9.C.114.2024.1 Datum: 2025-01-31 Předmět: o vypořádání společného jmění manželů Ustanovení: ["§ 742 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 740 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 736 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 741 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 712 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1147 z. č. 89/2012 Sb."] ["společné jmění manželů""rozvod manželství""spoluvlastnictví""veřejná dražba""dražba""podílové spoluvlastnictví"]
O co šlo: o vypořádání společného jmění manželů (["§ 742 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 740 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 736 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 741 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 712 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1147 z. č. 89)
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu navrhovala žalobkyně vypořádání společného jmění manželů. Uváděla, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 17. 1. 2024. Majetkové poměry manželů dosud nejsou vypořádány a její výzvy zůstaly bez reakce. Do společného jmění účastníků náleží zejména bytová jednotka č. , Anonymizováno, v domě čp. , Anonymizováno, na , Anonymizováno, ulici v , adresa, . Dále jsou předmětem vypořádání dluhy z hypotéčního úvěru, který doposud hradí manžel. Navrhovala, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, který je výlučně užívá, a bylo mu uloženo uhradit jí částku 1 500 000 Kč.2. Žalovaný souhlasil s přikázáním nemovitosti do jeho vlastnictví s tím, že uhradí celý zbytek hypotéčního úvěru. V té souvislosti zpochybňoval výši vypořádací částky, v níž by mělo být zohledněno, že bude doplácet hypotéku, že platil nájemné a že již poskytl žalobkyni vypořádací částku 60 000 Kč.3. Z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 10. 9. 2024 a z prakticky shodných výpovědí účastníků soud zjistil, že za trvání manželství pořídili bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v , adresa, . V ní sdíleli společnou domácnost, následně před rozvodem manželství z bytu manželka spolu se synem odešla, byt užívá v současnosti pouze žalovaný , Jméno žalovaného, . Nemovitost byla pořízena na hypotéční úvěr, který hradí dále žalovaný a je ochoten hradit ho i nadále. Ze shodných výpovědí účastníků dále vyplynulo, že pro pořízení základního vybavení předal žalovaný žalobkyni v souvislosti s opuštěním společného bytu částku 60 000 Kč. Tuto částku získal při převodu hypotéčního úvěru k jiné bance, tento úvěr byl zahrnut do stávající hypotéky a je splácen v rámci pravidelných měsíčních splátek. Celková výše dluhu činila ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství celkem 844 783,94 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 842 429,27 Kč a řádných úroků ve výši 2 354,67 Kč. Ze shodné výpovědi obou účastníků vyplynulo, že žádný z nich nemá dostatek finančních prostředků na to, aby druhého z manželů v rozumném časovém horizontu vyplatil. Současně je zcela evidentní, že bytovou jednotku nelze reálně dělit. Oba považují za jediné řešení prodej bytu, úhradu zbytku hypotečního úvěru a rozdělení výtěžku.4. Podle § 736 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, je třeba vycházet z toho, že podíly obou manželů na vypořádání jmění jsou stejné. Podle § 712 o.z. není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněných případech může rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.5. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zastávala názor, že vypořádání SJM nařízením prodeje a rozdělením výtěžku možné není, a to z důvodu značné odlišnosti obou institutů. Zásadní rozdíl právní úpravy společného jmění manželů v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník však spočívá v ustanovení § 712 o. z., které umožňuje subsidiární použití právní úpravy (podílového) spoluvlastnictví do poměrů SJM – a to včetně způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví ve smyslu § 1147 o. z – za předpokladu, že to smysl a účel právní úpravy umožňuje a současně bude respektován bezpodílový charakter SJM. Obdoba ustanovení § 712 o. z. přitom v zákoně č. 40/1964 Sb. obsažena nebyla. V poměrech zákona č. 89/2012 Sb. je proto třeba naopak o subsidiárním použití ustanovení o podílovém spoluvlastnictví ve smyslu § 712 o. z. uvažovat, a to zejména právě při volbě způsobů vypořádání společného jmění. Soudní praxe se zatím kladně vyslovila obecně k možnosti podpůrné aplikace způsobů vypořádání SJM podle úpravy způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví například rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2068/2019, podle něhož lze uvažovat o aplikaci způsobů vypřádání podle úpravy podílového spoluvlastnictví, tedy je možné subsidiární použití § 1147 o.z. na základě § 712 o.z. Na toto rozhodnutí navázala řada dalších rozhodnutí, z nichž vyplývá, že starší rozhodovací praxe není s ohledem na aktuální právní úpravu zakotvenou v § 712 o.z. zcela použitelná.6. Při úvahách o způsobu vypořádání by nepochybně nedávalo dobrý smysl bránit možnosti vypořádání společného jmění prodejem věci s rozdělením výtěžku v případě, že takový způsob vypořádání požadují sami účastníci coby bývalí manželé. Takový přístup by vedl pouze ke vzniku vyšších transakčních nákladů, pokud by manželé v řízení o vypořádání SJM mohli dosáhnout pouze založení podílového spoluvlastnictví a nikoliv přímo nařízení prodeje společné věci. Obratem by museli podat žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jejímž prostřednictvím již nařízení prodeje dosáhnout lze. Situace, kdy ani jeden z manželů o společnou věc nemá zájem, případně nedisponuje dostatečnými prostředky na vyplacení druhého z manželů, aby mohla být věc přikázána do jeho výlučného vlastnictví, je rovněž častá. Ani v takovém případě soudu nic nebrání, aby zvolil naznačený způsob vypořádání, a to ani za předpokladu, že s tímto řešením některý z manželů (případně oba) nesouhlasí. Soud v řízení o vypořádání SJM není s ohledem na § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán návrhy účastníků řízení na způsob vypořádání jednotlivých položek tvořících SJM. Pro rozhodování je podstatné, aby zvolený způsob vypořádání byl k oběma manželům maximálně spravedlivý a současně aby představoval pro oba účastníky schůdné a praktické řešení jejich majetkoprávních vztahů.7. Soud rozhodoval za situace, kdy mají manželé ve společném jmění pouze jednu velmi hodnotnou věc, tedy nemovitost, přičemž ani jeden z nich nemá dostatek finančních prostředků na vyplacení druhého z manželů a současně jde o věc, kterou nemohou užívat společně a nepřichází v úvahu ani její reálné rozdělení. Přikázání nemovitosti do jejich podílového spoluvlastnictví by jejich problém nevyřešilo, pouze by pravděpodobně přineslo potřebu zahájení dalšího sporu o zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví. Pokud bude věc přikázána jednomu z manželů, aniž by měl reálně prostředky na její vyplacení, dostane se druhý z manželů do situace, kdy na realizaci prodeje nebude mít žádný vliv a bude nucen své prostředky pravděpodobně vymáhat exekučně. To povede k poškození zájmů obou bývalých manželů – pro jednoho z hlediska časového (oprávněný manžel dostane své prostředky za dlouhou dobu), pro druhého z hlediska finančního (kdy povinný manžel ztratí exekučním prodejem nemovitosti nezanedbatelnou část svých prostředků). V tomto ohledu jsou názory odborné praxe zajedno v tom, že zpeněžení věci a rozdělení výtěžku v takových případech rozhodně není v rozporu se smyslem úpravy vypořádání SJM. Ba naopak je pro tyto situace vhodným a žádoucí řešením, které umožňuje soudní praxi dalším možným způsobem vypořádání dosáhnout obecně zdůrazňovaného požadavku rozumného a spravedlivého uspořádání právních poměrů bývalých manželů ohledně společného jmění a reagovat na individuální okolnosti konkrétních případů širšími způsoby vypořádání společného jmění manželů. V posuzované věci jiný způsob vypořádání společného jmění účastníků ve vztahu k bytové jednotce z výše uvedených důvodů nepřipadal v úvahu. Byt až dosud užívá žalovaný, který rovněž splácí hypoteční úvěr. Je připraven ve splátkách pokračovat, v případě prodeje bytu hodlá zaplatit celý úvěr jednorázově. V žádném případě ale nemá prostředky na úhradu vypořádacího podílu a tvrdí, že již činí kroky k prodeji. Za této situace proto soud nařídil prodej rodinného domu ve veřejné dražbě.8. Pasiva společného jmění účastníků tvoří zůstatek hypotečního úvěru, který ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 844 783,94 Kč. Tuto částku dále umořoval pouze žalovaný v rámci pravidelných měsíčních splátek. Ze shodné výpovědi obou účastníků vyplynulo, že se tak dohodli a že tak bude postupováno i nadále. Soud tedy přikázal žalovanému k úhradě zůstatek dluhu ve výši ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství s tím, že jednu polovinu této částky mu žalobkyně uhradí. Současně při výpočtu vypořádací částky nezohlednil částku 60 000 Kč, kterou předa