ECLI: ECLI:CZ:OSTA:2025:9.C.12.2025.1 Datum: 2025-02-28 Předmět: o 25 665 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 576 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 420 odst.. 1 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1 odst. ["veřejný rejstřík""smlouva o zápůjčce""bezdůvodné obohacení""neplatnost právního jednání"]
O co šlo: o 25 665 Kč s příslušenstvím (["§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 576 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 420)
1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne 1. 11. 2023 smlouvu o zápůjčce na jejíchž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Podle smlouvy o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit částku 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 200 Kč. Tyto částky byly splatné dne 8. 1. 2024. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného a zákonné úroky z prodlení.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z listinných důkazů, a to zejména ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 11. 2023 ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 1. 11. 2023 k uzavření smlouvy o zápůjčce, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku v celkové výši 15 000 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla částku v celkové výši 15 000 Kč převedením na účet žalovaného, jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu. Zápůjčka byla poskytnuta na účet žalovaného, který žalovaný uvedl. Splatnost zápůjčky byla sjednána na den 8. 1. 2024 spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč za její poskytnutí. Smluvní strany si dále ve smlouvě dohodly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný však sjednanou částku nevrátil řádně a včas ani přes opakované upomínání, když neuhradil ničeho. Dle žalobních tvrzení činí celkový dluh žalovaného 25 665 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 465 Kč a náklady na vymožení pohledávky ve výši 2 000 Kč za odeslaní 4 upomínek (ze dne 5. 12. 2023, 16. 12. 2023, 4. 1. 2024 a 13. 1. 2024). Žalovanému byla zaslána též předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 1. 8. 2024.4. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o zápůjčce, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o zápůjčce, která je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2 odst. 1 ZSÚ, sice formálně nebyl sjednán žádný úrok ze zápůjčky, smlouva výslovně uvádí, že zápůjční úroková sazba činí 0 %, přesto však podle téže smlouvy činí roční procentní sazba nákladů činila 990 %. Žalovaný byl tedy v dané věci dle smluvních ujednání povinen v bezprostřední souvislosti s poskytnutím zápůjčky zaplatit žalobkyni částku 7 200 Kč formálně označenou jako „poplatek ze zápůjčky“. Tento poplatek spolu s jistinou měl žalovaný splatit do 93 dnů ve třech splátkách; právě proto roční procentní sazba nákladů činila dle uzavřené smlouvy 990 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními. Z předložených smluv a obou dodatků je zcela zjevné, že jde o elektronicky vyhotovené smlouvy formulářového typu, kdy se ve smlouvě mění jen několik základních údajů. Administrativa tohoto typu elektronických formulářových smluv, je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Sám spotřebitel totiž na internetových stránkách žalobkyně vyplní formulář návrhu na uzavření smlouvy dle jím požadovaných parametrů (čl. 2.9 všeobecných podmínek) a odešle návrh na uzavření smlouvy prostřednictvím internetových stránek žalobkyni, tedy je to spotřebitel, kdo vyplňuje údaje do systému žalobkyně a podle spotřebitelem zadaných údajů se sestaví smlouva, popř. její dodatek. Je obecně známou skutečností, že peníze mají samy o sobě cenu, která se vyjadřuje úrokovou mírou. Žalobkyně je podnikatelkou, obchodní společností, která dle čl. 2. 4 všeobecných podmínek jako věřitel poskytuje předem neomezenému okruhu spotřebitelů zápůjčky na svých internetových stránkách, tedy poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) je předmětem jejího podnikání (což plyne též z veřejného rejstříku). Podnikání je ze své vlastní podstaty založeno na snaze o dosažení zisku, tedy v dané věci na získání hodnoty plynoucí z žalobkyní poskytovaných finančních prostředků. Tyto úvahy ve spojení s nepřiměřenou výši poplatků za formulářové elektronické smlouvy, jejichž údaje zadává do systému sám spotřebitel, vedou soudu k jednoznačnému závěru, že žalobkyní stanovený poplatek má ve skutečnosti vést ke generování zisku žalobkyně ze zápůjčky, tedy že jde o skryté úroky ze zápůjčky. Není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. cenou peněz), představuje obcházení zákona, což má za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z.6. Soud však shledává absolutní neplatnosti smlouvy i z dalšího důvodu. Při výše uvedeném posouzení poplatku stanoveného žalobkyní ve smlouvě, a to jako kapitalizovaného úroku, plyne, že úvěrové zatížení žalovaného odpovídá prakticky shora uvedené RPSN, jinak řečeno, dosahovalo řádově stovek procent. , adresa, 200 Kč je de facto úrokem za poskytnutí zápůjčky, přičemž představuje 48 % z poskytnuté částky. Tuto částku měl žalovaný uhradil spolu s dlužnou jistinou do 93 dnů. Výše úroku za den tudíž činila 0,516 % (48 % /93 dní). V případně přepočtu úrokového zatížení na jeden rok pak úrok činil 188,34 % (0,516 % x 365 dní). Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopad 2023 přitom pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu