9 C 155/2024-44 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu navrhovala manželka rozvod. Uváděla, že vztah účastníků je v současné době pouze formálním svazkem dvou lidí, kteří spolu v podstatě nekomunikují. Manželé nemají společný majetek, nemají děti, nemají zájem na pokračování vztahu.2. Manžel se prostřednictvím e-mailové komunikace vyjádřil tak, že si rozvod rovněž přeje. Pro řízení si zvolil zástupkyni na základě plné moci.3. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství uzavřeli dne 5. 10. 2021 v , Anonymizováno, U obou manželů se jednalo o manželství první. Z manželství se nenarodily žádné děti.4. Z výpovědi manželky bylo zjištěno, že manželství bylo uzavřeno po kratší známosti, po určitou dobu pokračovalo na dálku, manžela několikrát navštívila, postupně však stále více zjišťovala, že jejich kulturní a názorové rozdíly jsou takové, že manželství nebude mít smysl. Z toho důvodu rozhodli řešit vztah rozvodem. Ví, že rovněž manžel podnikal nějaké kroky pro rozvod manželství, ona sama se však žádného jednání v Tunisku nezúčastnila, neobdržela žádné rozhodnutí. V současné době komunikovala s manželem e-mailem, dohodli se na tomto způsobu řešení vzájemného vztahu.5. Manžel se soudu vyjádřil prostřednictvím datové schránky kamaráda, který žije v Praze. Následně udělil plnou moc , Jméno manžela, pro zastupování v rozvodovém řízení. Zástupkyně manžela uvedla, že se zastoupeným komunikovala elektronicky, fyzicky se spolu nikdy neviděli. Plnou moc však přijala, souhlasila s tím, že ho v řízení zastoupí.6. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém stačí k založení pravomoci českých soudů v řízení o rozvod manželství, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis evropské unie něco jiného, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. V posuzované věci je žalobkyně občankou České republiky a má v České republice rovněž trvalý pobyt, proto je pravomoc českých soudů dána. Podle § 49 odst. 1 citovaného zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českých právním řádem. Podle § 50 odst. 1 se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Z citovaného je zřejmé, že pro rozhodnutí lze vycházet z české právní úpravy.7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) lze manželství rozvést, jsou-li vztahy mezi manželi hluboce, trvale a nenapravitelně narušeny a nelze očekávat obnovení soužití. Vzhledem k tomu, že z výpovědi manželky vyplynulo jednoznačně, že kontakty s manželem byly sporadické a v současné době ustaly, že ani jeden z manželů nemá na pokračování vztahu zájem a ona navázala vztah s jiným partnerem, který považuje za perspektivní, bylo na místě návrhu bez dalšího vyhovět.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních.