9 C 181/2025-10 — Okresní soud v Táboře

1. Manželka navrhovala rozvod manželství. Uváděla, že manželství považovala za spokojené do srpna 2024, kdy zjistila, že manžel má vztah s jinou partnerkou. Následně došlo k rozchodu manželů, který je zjevně trvalý. Za této situace vidí jediné řešení v rozvodu manželství.2. Manžel s rozvodem souhlasil.3. Z oddacího listu účastníků a jejich osobních dokladů soud zjistil, že manželství uzavřeli 16. 9. 2016 před Městským úřadem v , adresa, . U obou manželů se jednalo o manželství první. Z manželství se děti nenarodily.4. Manželka jako účastnice řízení uvedla, že manželství vnímala do loňského roku jako spokojené. Poté zjistila, že manžel má vztah s jinou partnerkou. Odešel ze společné domácnosti, přes různé rozhovory k žádnému smírnému závěru nedospěli. Vzhledem k tomu považovala rozvod manželství za jediné řešení situace.5. Manžel připustil, že manželství bylo dlouhodobě spokojené. Pracoval však mimo bydliště, často tam byl sám, skutečně navázal známost s jinou partnerkou, s níž v současné době žije ve společné domácnosti. Ani on neviděl žádný prostor pro obnovení vztahu.6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) může soud rozvést manželství, jsou-li vztahy manželů hluboce, trvale a nenapravitelně narušeny a není-li naděje na obnovení společného soužití. V posuzované věci soud zjišťoval hloubku a trvalost manželského rozvratu z výpovědí účastníků. Z něj vyplynulo, že minimálně po dobu 1 roku spolu manželé nežijí. K manželské odluce došlo proto, že manžel navázal vztah s jinou partnerkou, který dosud trvá. Za této situace považoval soud rozvod manželství za prokázaný a návrhu vyhověl. Příčinou rozvratu manželství bylo odloučení účastníků a následné navázání mimomanželského vztahu.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních tak, že žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení.