9 C 272/2025-17 — Okresní soud v Táboře

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství. Uváděla, že vztah účastníků je dlouhodobě nefunkční. Za důvod označovalo nevěru ze strany žalovaného a jeho chování, které ji nakonec přinutilo opustit společnou domácnost. V současné době považovala manželství za tak narušené, že není možné v soužití pokračovat.2. Manžel s návrhem souhlasil, měl však námitky proti příčinám rozvratu manželství.3. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství uzavřeli dne 18. 10. 2008 před Městským úřadem v Táboře. U manželky se jednalo o manželství první, u manžela o manželství druhé. Z manželství se narodila dcera , jméno FO, , která je již zletilá.4. Oba manželé v průběhu jednání dospěli ke shodě ohledně příčin rozvratu manželství. Označili obecné neporozumění, finanční neshody a nezájem do budoucna žít ve společném vztahu. Jako účastníci oba uvedli, že manželství dlouhodobě nefunguje, nežijí spolu alespoň dva roky a obnovení soužití neplánují.5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může soud rozvést manželství, jsou-li vztahy manželů hluboce a trvale narušeny a není naděje na obnovení společného soužití. Soud musí podle § 756 o.s.ř. zjišťovat existenci rozvratu manželství a jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. V posuzované věci dospěl soud na základě prohlášení účastníků k závěru, že pokud spolu nežijí, nemají zájem o obnovení vztahu, jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno a není naděje na obnovení na obnovení společného soužití. Za této situace považoval návrh na rozvod manželství za odůvodnění. Za příčinu rozvratu manželství označil shodně s účastníky vzájemné neporozumění, finanční neshody a nezájem spolu dále žít.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.