9 C 59/2025-24 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne 22. 6. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet včetně úroku ve výši 16,90 % ročně a poplatků. Žalovaný však smluvní podmínky porušoval, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 22. 3. 2024. Žalovaný byl žalobkyní k úhradě dlužné částky vyzván, avšak neuhradil ničeho.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 22. 6. 2016 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru vedené na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně a poplatky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč. Tento úvěr žalovaný čerpal. Z bodu 1. 1. oddílu Ostatní položky Ceníku pro soukromou klientelu žalobkyně má pak soud za prokázané, že si účastníci řízení sjednali paušální náhradu nákladů za každých 10 dní prodlení, to ve výši 300 Kč. Maximální výše těchto paušálních nákladů byla sjednána ve výši 2 100 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěrových splátek, a proto byl úvěr žalobkyní zesplatněn ke dni 22. 3. 2024. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil ničeho a dluží tak částku ve výši 19 987,90 Kč na nesplacené jistině, kapitalizovaný úrok ve výši 3 477,60 Kč vypočteného z úroku 16,90 % ročně z částky 19 987,90 Kč od 1. 1. 2023 do 22. 3. 2024 a úroku 14,75 % ročně z částky 19 987,90 Kč od 23. 3. 2024 do 9. 12. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 201,36 Kč za období od 1. 12. 2023 až 9. 12. 2024, částku ve výši 2 100 Kč na poplatcích a dále příslušenství ve formě úroku a úroku z prodlení.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy ve spojení s jejím dodatkem poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr až do výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky pravidelně splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění celého úvěru. Dlužnou pohledávku pak následně postoupil na žalobkyni. Protože žalovaný dosud žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci dlužnou částku ze smlouvy o úvěru nezaplatil, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem, a to včetně sjednaných poplatků, sjednaného úroku a úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje právem po žalovaném podle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se splacením peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 313 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 113 Kč a náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ust. § 89a exekučního řádu.