9 C 70/2025-34 — Okresní soud v Táboře

1. Manžel navrhoval rozvod manželství a tvrdil, že vztah účastníků je zcela nefunkční, nežijí spolu ve společné domácnosti minimálně 5 let, nekomunikují a není naděje, že by manželství bylo do budoucna obnoveno.2. Manželka s návrhem souhlasila.3. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že jejich manželství bylo uzavřeno dne 19. 2. 2004 před národním výborem oblasti , jméno FO, , část města , Anonymizováno, , město , jméno FO, . U obou manželů se jednalo o manželství první, oba byly vietnamské národnosti, oba měli vzdělání vysokoškolské.4. Manžel jako účastník řízení uvedl, že soužití bylo spokojené zhruba do roku 2010, potom sice žili ještě ve společné domácnosti, jejich společný život však již byl nefunkční. V roce 2022 nebo 2023 se ze společné domácnosti odstěhoval. Děti zůstaly žít s matkou, která zajišťuje jejich výchovu. Starší syn je zletilý, nastupuje nyní na vysokou školu, mladší dcera navštěvuje základní školu. S dětmi se vídá, má zájem se s nimi vídat i do budoucna. Manžel dále uvedl, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná s příjmem do 22 000 Kč měsíčně. K jeho pravidelným výdajům patří náklady na nájem v částce 1 500 Kč měsíčně, na energie ve výši 4 000 Kč měsíčně a vodu 200 Kč měsíčně. Uvedl, že je připraven podílet se na výživném dcery.5. Manželka vypověděla, že ještě v roce 2011, kdy se narodila mladší dcera, považovala manželství za funkční. Potom si s manželem postupně přestali rozumět, pouze žili v jednom bytě, ale už odděleně. Někdy v roce 2022, možná 2023 se manžel odstěhoval úplně, nejsou v žádném kontaktu. Děti zůstaly bydlet s ní, s otcem se však občas stýkají. Manžel jí až dosud , právnická osoba, žádnou pravidelnou částku neposílal, platil však dětem obědy a pokud si o něco řekly, tak jim na to prostředky poskytl. Manželka odhadovala svůj příjem asi na 30 000 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, společně s provozovnou platí částku 25 000 Kč měsíčně. Dcera je zdravá, pouze nosí brýle. S výjimkou angličtiny nemá žádné kroužky. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob soud zjistil, že manželka vykazovala v uplynulém daňovém roce dílčí základ daně 243 060 Kč, což byl rovněž základ daně, daň představovala 36 450 Kč.6. S ohledem na specifika vietnamské hmotněprávní úpravy nebylo před rozvodem manželství rozhodnuto o úpravě poměrů k nezletilé dceři. Soud proto vyžádal zprávu , právnická osoba, v Soběslavi, který byl jmenován opatrovníkem nezletilé, o pohovoru s dcerou účastníků. Ze zprávy vyplynulo, že nezletilá hovoří velmi dobře česky, od září 2025 nastoupí do 8. třídy základní školy. Ve škole je spokojená, má dobrý prospěch. Baví ji malování. Žije spolu s matkou a s bratrem v , Anonymizováno, , bratr je dospělý a nastupuje na vysokou školu. Nezletilá , Jméno účastnice, byla seznámena se situací rodičů, do budoucna projevila zájem se stýkat s otcem. Vycházela z předpokladu, že dál bude žít společně s matkou. Pokud jde o širší rodinu, uvedla, že v roce 2022 byli s matkou a bratrem navštívit babičku ve , Anonymizováno, .8. Vzhledem k tomu, že oba manželé jsou státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky, bylo nutno nejprve zkoumat, zda je zdejší soud příslušný k projednání jejich sporu. Soud vycházel z dvoustranné smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 12. října 1982, která byla publikována ve Sbírce zákonů Československé socialistické republiky dne 27. dubna 1984 pod č. 98/1984 Sb. Podle čl. 20 odst. 1 této smlouvy se rozvod řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Podle čl. 20 odst. 3 smlouvy je k řízení o rozvodu příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této druhé smluvní strany. V posuzované věci mají oba manželé dlouhodobě bydliště na území České republiky, proto k projednání věci jsou příslušné i české soudy. Podle čl. 22 odst. 3 smlouvy se právní vztahy mezi rodiči , právnická osoba, řídí právním řádem smluvní strany, jímž je dítě občanem. Podle čl. 22 odst. 4 smlouvy jsou příslušné k rozhodování o vztazích uvedených v předchozích odstavcích článku jak justiční orgány smluvní strany, jejímž občanem je dítě, tak justiční orgány smluvní strany, na jejímž území má bydliště. Podle § 23 odst. 1 smlouvy se vyživovací povinnost mezi rodiči , právnická osoba, řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba mající nárok na výživné. K řízení je podle druhého odstavce citovaného ustanovení příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště. Vzhledem k tomu, že oba účastníci jsou občany Vietnamské socialistické republiky, kteří mají dlouhodobý pobyt na území České republiky, byl zdejší soud příslušný k projednání věci. S odkazem na shora zmíněnou dvoustrannou smlouvu bylo třeba pro rozhodnutí použít hmotně právní předpis Vietnamské socialistické republiky, a to konkrétně zákon o manželství a rodině č. 52/2014/Q113 (dále jen zákon).9. Podle čl. 51 zákona mají manželka, manžel nebo oba manželé současně právo žádat soud o rozvedení manželství. Podle čl. 52 stát a společnost vybídnou manžela či manželku, kteří žádají o rozvod, ke smíru. Podle čl. 56 odst. 1 jestliže o rozvod požádá pouze jeden z manželů a soudem nebylo dosaženo smíru, soud rozhodne, že se manželství rozvádí, jestliže je důvodně zjištěno, že se manželka nebo manžel dopouštějí domácího násilí nebo závažným způsobem porušují manželská práva a povinnosti a manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život nemůže dále pokračovat, když manželství neplní svůj účel. Podle čl. 57 odst. 1 je manželství ukončeno počínaje dnem, kdy nabude právní moci rozsudek o rozvodu.10. Podle čl. 81 zákona práva a povinnosti rodičů zajistit nezletilému dítěti řádnou péči, výchovu a vzdělávání rozvedením manželství nezanikají. Podle čl. 81 odst. 2 se rozvedení manželé dohodnou, komu bude náležet přímá výchova dítěte a práva a povinnosti s tím související. Podle čl. 82 odst. 1 rodič, který se na výchově po rozvodu nepodílí přímo, má vůči dítěti vyživovací povinnost. Podle čl. 82 odst. 3 má osoba, která se přímo nepodílí na výchově dítěte, právo se s dítětem stýkat a poskytovat mu péči.11. Z citované zákonné úpravy vyplývají předpoklady, za nichž lze podle vietnamského zákona o manželství a rodině přistoupit k rozvodu. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tyto předpoklady byly splněny. Manželé spolu dlouhodobě nežijí, nejsou v žádném kontaktu, nevedou ani ekonomicky společnou domácnost, v žádném ohledu spolu nekomunikují. Podmínky stanovené v čl. 56 odst. 1 zákona jsou tak splněny, neboť manželství je hluboce rozvráceno, společný život nemůže pokračovat, manželství neplní svůj účel. Soud proto manželství na návrh účastníků rozvedl.12. Pokud jde o péči o nezletilou dceru účastníků, vycházel soud rovněž z vietnamské hmotněprávní úpravy, která obligatorně nevyžaduje před rozvodem manželství rozhodnutí o úpravě poměrů, předpokládá však, že manželé se následně dohodnou, komu připadne přímá výchova dítěte a jak se druhý manžel bude na této výchově podílet. Manželé v tomto ohledu uzavřeli dohodu, v níž se shodli, že nezletilá dcera bude i nadále v péči matky, tedy manželky. Současně se manžel zavázal, že na její výživu bude přispívat částkou 5 000 Kč měsíčně. Podle názoru kolizního opatrovníka je dohoda v souladu se zájmem nezletilé dcery a proto navrhl, aby byla soudem schválena. Vzhledem k tomu, že dcera si přeje být i nadále v péči matky a výše výživného odpovídá výdělkovým možnostem a schopnostem otce a současně i aktuálním potřebám nezletilé, soud tuto dohodu schválil.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží.