9 C 85/2025-25 — Okresní soud v Táboře

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s tvrzením, že mezi účastníky nejsou žádné kontakty, manželé spolu nežijí, nehospodaří a ona nemá zájem na pokračování vztahu.2. Manžel se k návrhu nevyjádřil.3. Z oddacího listů účastníků jsou zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne 10. ledna 2018 ve , Anonymizováno, před Národním výborem města , Jméno manželky C, . U manželky se jednalo o manželství první. Z manželství se žádné děti nenarodily.4. Z výpovědi manželky vyplynulo, že manželství bylo uzavřeno po šestiměsíční známosti, prakticky vzápětí po sňatku odjel manžel do České republiky a už se jí nikdy neozval. V současné době účastníci nemají žádné spojení, telefon žalovaného je nekontaktní. Manželka již nemá v plánu ve vztahu pokračovat, chce žít nezávisle na manželovi vlastní život a nemá zájem o pokračování manželství.5. Opatrovník manžela se vzhledem k situaci k návrhu na rozvod manželství připojil.6. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém platí, že nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvod manželství, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Vzhledem k tomu, že vztahy České republiky a Vietnamské socialistické republiky byly upraveny dvoustrannou Smlouvou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních uveřejněné vyhláškou č. 98/1984 Sb. (dále jen vyhláška), postupoval soud podle této úpravy. Podle článku 20 odst. 1 vyhlášky se rozvod řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Podle článku 20 odst. 2 vyhlášky platí, že jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, justiční orgán, u něhož probíhá rozvodové řízení, rozhoduje podle svého právního řádu. Podle článku 20 odst. 4 vyhlášky v případě uvedeném v odstavci druhém je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli oba manželé poslední společné bydliště. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou příslušné justiční orgány obou smluvních stran. V projednávané věci má manželka trvalé bydliště ve Vietnamské socialistické republice, zde se však trvale nezdržuje. Bydliště manžela je na území České republiky. Z toho důvodu považoval zdejší soud svou mezinárodní příslušnost za danou. Místní příslušnost byla dána § 3 odst. 1 a § 383 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních. S odkazem na shora uvedený článek 20 odst. 2 vyhlášky postupoval soud podle právního řádu České republiky.7. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (rovněž jen o.z.) může soud rozvést manželství, jsou-li vztahy manželů hluboce, trvale a nenapravitelně narušeny a není naděje na obnovení společného soužití. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. V posuzované věci z výpovědí manželky vyplynulo, že vztah účastníků před sňatkem byl krátký, po uzavření manželství prakticky žádné soužití neexistovalo. Manželka nemá o manželovi žádné informace, po dobu 7 let žijí odděleně, manžel není kontaktní a manželka má zájem zařídit si život podle vlastních představ. Rovněž opatrovník manžela neměl žádné informace o poměru manžela k manželství. Za této situace považoval soud návrh na rozvod manželství za odůvodněný a návrhu bez dalšího vyhověl.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních tak, že účastníkům právo na náhradu nákladů nenáleží.