10 C 277/2025-33 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce tvrdil, že je u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na pozici , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dne , datum, mu byla žalovaným doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce), odůvodněná tvrzenou nadbytečností žalobce vzniklou tím, že po předchozí výpovědi žalovaného ze dne , datum, přestal žalobce vykonávat práci a jeho pracovní místo bylo obsazeno jiným zaměstnancem. Žalobce žalovanému téhož dne písemně sdělil, že výpověď považuje za neplatnou a že trvá na dalším zaměstnávání. Žalobce namítl, že tvrzená nadbytečnost je pouze důsledkem nezákonného postupu žalovaného v souvislosti s předchozí výpovědí. V žalobě i následných podáních zdůraznil, že předchozí výpověď ze dne , datum, byla rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, shledána neplatnou a že tento rozsudek byl dne , datum, potvrzen i odvolacím soudem. Žalovaný tak podal předmětnou (druhou) výpověď za situace, kdy pracovní poměr žalobce podle § 69 odst. 1 zákoníku práce stále trval, žalobce trval na dalším zaměstnávání a žalovaný mu výkon práce znemožnil. Podle žalobce nebyly naplněny zákonné předpoklady výpovědi dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalovaný neučinil žádné rozhodnutí o organizační změně, v jejímž důsledku by se žalobce stal nadbytečným a ve výpovědi ani přijetí takového rozhodnutí neuvádí. Nadbytečnost dovozuje toliko z toho, že na pozici žalobce přijal jiného zaměstnance. O nadbytečnosti žalobce však nelze uvažovat ani v obecné rovině. Pracovní pozice redaktora nebyla zrušena, rozsah a náplň práce zůstaly beze změny a potřeba výkonu práce trvá v nezměněné podobě. Samotné obsazení místa jiným zaměstnancem není podle žalobce organizační změnou ve smyslu zákoníku práce ani ustálené judikatury. Jelikož výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, je neplatná, pracovní poměr žalobce, který žalovanému hned téhož dne písemně oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, podle § 69 odst. 1 zákoníku práce po skončení výpovědní doby této předchozí výpovědi i nadále trval. Pokud žalovaný za této situace žalobci nepřiděloval práci, nevytvářel mu podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a nedodržoval ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy podle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, postupoval nesprávně a v rozporu se zákonem. Žalobce dále zdůraznil, že práci nepřestal vykonávat dobrovolně, nýbrž mu její výkon byl žalovaným znemožněn, ačkoliv jej opakovaně žádal o umožnění výkonu práce. Nelze proto k jeho tíži přičítat, že práci nevykonával. Žalovaný již od , datum, z oznámení žalobce věděl, že ten považuje výpověď za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Svoji případnou potřebu, aby danou práci nevykonával žalobce, měl žalovaný v rámci právního vztahu s jiným zaměstnancem zohlednit tak, aby byl umožněn případný návrat žalobce do práce v návaznosti na výsledku řízení o vyslovení neplatnosti původní výpovědi. Pokud však žalovaný při stále stejné potřebě obsazení pracovního úvazku přijal na místo žalobce jiného (dalšího) zaměstnance, nejedná se o situaci, kdy při objektivně a v souladu se zákony dané potřebě snížení stavu zaměstnanců se zaměstnavatel může rozhodnout, kterému se zaměstnanců dá výpověď. Žalovaný nemá právo výběru, aby dal výpověď právě žalobci, když jeho místo obsadil neoprávněně. Z uvedených důvodů žalobce dovozuje, že výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce nebyl dán ani po formální, ani po materiální stránce. Konstrukci použitou žalovaným považuje za obcházení zákona a účelové vytváření výpovědního důvodu. Žalobce proto navrhl, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí datovanou dnem , datum, je neplatné.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a považoval ji za nedůvodnou. Potvrdil, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dne , datum, mu byla dána první výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu soustavného méně závažného porušování pracovních povinností. Žalovaný poukázal na to, že žalobci byly uděleny tři písemné výtky, z nichž nejméně dvě podle názoru žalovaného vykazují konkrétní a dostatečně určité vymezení porušení povinností. Po uplynutí výpovědní doby spojené s první výpovědí žalobce přestal vykonávat práci a jeho místo bylo obsazeno novým zaměstnancem za účelem zajištění kontinuálního chodu městského periodika. V této situaci žalovaný přistoupil dne , datum, k doručení druhé výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce, a to z procesní opatrnosti, aby bylo postaveno najisto, kdy pracovní poměr žalobce skončí, a předešlo se vzniku situace, v níž by bylo pracovní místo obsazeno dvěma osobami. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že druhá výpověď byla dána bez zákonného důvodu. Ve vyjádření k žalobě tvrdil, že podmínky pro nadbytečnost žalobce byly splněny. Podle žalovaného došlo po doručení první výpovědi k organizačnímu opatření – pozice , Anonymizováno, (0,5 úvazku) byla v souladu s organizačním řádem , Anonymizováno, obsazena jiným zaměstnancem a žalovaný již objektivně neměl volné pracovní místo odpovídající pracovní smlouvě žalobce. Žalovaný považuje za nepřiléhavý závěr žalobce, že nadbytečnost může nastat jen tehdy, jeli snížen počet pracovních míst; k nadbytečnosti může dojít i tehdy, kdy zaměstnavatel v důsledku své organizační struktury nemůže přidělovat zaměstnanci práci, aniž by porušil své povinnosti vůči jiným zaměstnancům. Žalovaný přijal organizační opatření v přímé návaznosti na předchozí vývoj pracovněprávních vztahů a druhá výpověď byla reakcí na reálnou situaci, v níž byl pracovní poměr žalobce sporný. Toto organizační opatření představuje „jinou organizační změnu“ ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce a žalobce se stal nadbytečným ve smyslu tohoto ustanovení. Při jednání soudu pak svoji argumentaci k přijetí organizační změny rozvedl tak, že jako zaměstnavatel rozhodl postupně o dvou organizačních změnách – nejprve o navýšení počtu zaměstnanců na pozici , Anonymizováno, na dva a posléze o opětovném snížení jejich počtu na jednoho. Žalovaný odmítal, že by z jeho strany šlo o účelové vytváření výpovědního důvodu nebo o obcházení zákona. Obsazení pozice jiným zaměstnancem bylo nezbytné pro plynulý provoz a právní nejistota ohledně výsledku sporu o první výpověď nemůže paralyzovat činnost zaměstnavatele ani jej nutit držet pracovní místo neobsazené po čas soudního řízení. Výklad předkládaný žalobcem by podle žalovaného vedl k absurdní situaci, kdy by zaměstnavatel nemohl obsadit pracovní pozici po dobu trvání sporu a byl by nucen uzavírat právně nejisté, podmíněné pracovní poměry. Žalovaný rovněž poukázal na to, že vztahy mezi účastníky byly již dříve narušeny, došlo ke ztrátě důvěry a žalovaný byl dlouhodobě nespokojen s pracovními výkony žalobce. I proto považoval za legitimní doručení druhé výpovědi právě žalobci, nikoliv nově přijatému zaměstnanci, u něhož obdobné nedostatky neeviduje. Na základě uvedeného žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.3. Po zjištění, že žaloba byla žalobcem podána ve lhůtě podle § 72 zákoníku práce, soud přistoupil k provedení dokazování. Z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.4. Pracovní poměr mezi účastníky řízení byl založen pracovní smlouvou ze dne , datum, , a to na dobu neurčitou s polovičním pracovním úvazkem. Na základě této smlouvy byl žalobce u žalovaného zaměstnán na pozici , Anonymizováno, . Nástup do zaměstnání byl sjednán dnem , datum, . Dne , datum, uzavřely strany k pracovní smlouvě dodatek upravující pracovní dobu a pracovní úvazek. Podle pracovní náplně je úkolem žalobce , Anonymizováno5. Dne , datum, doručil žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru pro jednorázové zvlášť hrubé porušení pracovních povinností (bod 2. výpovědi) a pro soustavné méně závažné porušování těchto povinností (bod 3. výpovědi). Téhož dne žalobce žalovanému písemně oznámil, že výpověď považuje za neplatnou, že trvá na dalším zaměstnávání a žádal o další přidělování práce. Nato mu žalovaný dne , datum, písemně sdělil, že práci mu bude přidělovat pouze do , datum, .6. Žalobou ze dne , datum, napadl žalobce platnost výpovědi u soudu.7. Dne , datum, vystavil žalovaný žalobci potvrzení o zaměstnání a sepsal s ním protokol o předání věcí (klíčů a notebooku). Ke dni , datum, pak žalovaný založil nový pracovní poměr na dobu neurčitou s jiným pracovníkem na pozici redaktora se stejnou pracovní náplní jako u žalobce a se stejným polovičním pracovním úvazkem.8. Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne , datum, č.j. , spisová značka, určil neplatnost uvedené výpovědi z pracovního poměru.9. Dne , datum, doručil žalovaný žalobci další výpověď z pracovního poměru datovanou dnem , datum, . Tato výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce je odůvodněna tím, že žalobce po uplynutí výpovědní doby původní výpovědi ze dne , datum