11 C 183/2025-59 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela se žalovaným kupní smlouvu, na jejímž základě mu dodávala dřevní hmotu, kterou vyúčtovala fakturami a kterou žalovaný převzal, avšak řádně neuhradil. Nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Při posouzení věcné a místní příslušnosti soud vycházel z ujednání smluvních stran. Kupní smlouvou sjednali účastníci pro případ sporů, které se nepodaří vyřešit smírným jednáním, že je kterákoli ze smluvních stran oprávněna podat návrh na řešení sporu u příslušného soudu v ČR. Právní vztahy vyplývající z uzavřené kupní smlouvy se řídí právním řádem ČR. Dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, článku 7 odst. 1 písm. a) a b) osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno. K dodání zboží docházelo nakládkou zboží na kamiony žalovaného v obvodu několika okresních soudů v ČR, které jsou tak místně příslušné k rozhodnutí věci. K dodání zboží došlo také v obvodu Okresního soudu v Táboře, v němž se zároveň nachází sídlo žalobkyně, proto je zdejší soud věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.Soud provedl dokazování předloženými listinami, z nichž zjistil, že žalobkyně žalovanému dodávala požadované zboží v podobě dřeva, a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne , datum, . Dodání zboží bylo prokázáno předloženými nákladními listy. Fakturou č. , hodnota, vyúčtovala žalobkyně žalovanému dodání zboží dle nákladních listů , Anonymizováno, , přičemž faktura zněla na částku 769 838 Kč a byla splatná dne 21. 6. 2024. Fakturou č. , hodnota, vyúčtovala žalobkyně žalovanému dodání zboží dle nákladních listů , Anonymizováno, , přičemž faktura zněla na částku 268 046 Kč a byla splatná dne 30. 7. 2024. Fakturou č. , hodnota, vyúčtovala žalobkyně žalovanému dodání zboží dle nákladních listů , Anonymizováno, , přičemž faktura zněla na částku 175 107 Kč a byla splatná dne 22. 8. 2024. Fakturou č. , hodnota, vyúčtovala žalobkyně žalovanému dodání zboží dle nákladního listu , Anonymizováno, , přičemž faktura zněla na částku 65 625 Kč a byla splatná dne 31. 10. 2024. Žalovaný výše uvedené faktury hradil pouze částečně, když u jednotlivých plateb uváděl jako variabilní symbol konkrétní čísla faktur, na něž žalobkyně platby započítávala. Vzhledem k částečné úhradě dluhů žalobkyně žalovaného dne 30. 4. 2025 vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 546 420,08 Kč s návrhem splátkového kalendáře. Na základě této výzvy žalovaný sdělil žalobkyni, že bude dluh hradit splátkami ve výši 50 000 Kč týdně, přičemž uhradil pouze pět splátek. I u těchto splátek uváděl žalovaný čísla faktur k jejichž uhrazení platby směřovaly. Zcela tak byla uhrazena faktura č. , hodnota, , z faktury č. , hodnota, zbývá uhradit částku 55 688,08 Kč a na faktury č. , hodnota, a č. , hodnota, nebylo dosud uhrazeno ničeho. Žalobkyně proto předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě částky 296 420,08 Kč, avšak žalovaný již na dluh nezaplatil ničeho.Jak vyplývá ze shora uvedeného, mezi účastníky probíhala obchodní činnost, žalovaný objednával dřevní hmotu a žalobkyně ji dodávala. Dodání a převzetí materiálu žalovaný potvrzoval podpisy na dodacích listech. Dodanou dřevní hmotu žalobkyně řádně vyfakturovala, žalovaný však faktury k datu splatnosti zcela neuhradil a dluží tak částku v celkové výši 296 420,08 Kč. Žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela nečinný, neprokázal, že by žalobkyní požadované částky uhradil ani jinak nezpochybnil pohledávku žalobkyně. Z tohoto důvodu považuje soud žalobu za důvodnou a bylo jí s odkazem na § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) vyhověno. Spolu se žalovanou částkou pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 940 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 822 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 9 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 450 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 29 850 Kč částkou 6 268,50 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.