11 C 223/2025-52 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku konkretizovaného ve výroku I tohoto rozsudku. Uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku p.č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je i rodinný dům , Anonymizováno, , a pozemku p.č. , hodnota, zahrada, když uvedené nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, . Uvedené nemovitosti nabyl v rozsahu ideální 1/2 v rámci dědictví po svém otci , jméno FO, , Anonymizováno, , zemřelém , datum, , v rozsahu ideální druhé 1/2 na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , v rámci převodu od spoluvlastnice (pozůstalé manželky jeho otce) , jméno FO, . Žalovaný je vlastníkem pozemku , Anonymizováno, , zapsaného v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, . Pozemky žalobce sousedí s částí pozemku žalovaného, která je geometrickým plánem č. , hodnota, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, označena jako pozemek p., Anonymizováno, ostatní plocha o výměře 57 m² (dále „sporný pozemek“). Sporný pozemek je od nepaměti, tedy od dvacátých let 20. století, právními předchůdci žalobce i žalobcem držen a užíván jako domnělá část pozemku vedeného jako pozemek p.č. , hodnota, v rámci jednoho funkčního celku spolu s ostatními nemovitostmi, ke kterým byl již v rámci stavby rodinného domu připlocen. Sporný pozemek je dodnes v severní části oplocen původním oplocením, ve východní části se nachází již oplocení nové, provedené otcem žalobce, ale realizované na původních sloupcích. V jižní části je oplocení nové, provedené žalobcem po smrti jeho otce. Na sporném pozemku se nachází asi 50 let stará jabloň, uřízlý kmen staré švestky a otcem žalobce vybudovaný kurník. K vlastnické posloupnosti žalobce uvedl, že v roce 1926 koupili pozemky dnes vedené jako p.č. , hodnota, , Anonymizováno, prarodiče žalobce , adresa, a , jméno FO, , Anonymizováno, , kteří na nich postavili rodinný dům, přičemž pozemky měli v držení zřejmě již dříve, neboť stavební povolení na dům je datováno v roce 1925. Po úmrtí prarodičů zdědili nemovitosti rovným dílem strýc žalobce , Anonymizováno, . , jméno FO, (, Anonymizováno, ) a otec žalobce , jméno FO, ). V roce 1990 koupil otec žalobce , jméno FO, od svého bratra jeho podíl ideální 1/2 a stal se výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí. Po smrti , jméno FO, zdědil v roce 2003 nemovitosti rovným dílem žalobce a pozůstalá manželka otce , jméno FO, , která pak v roce 2014 svůj podíl žalobci prodala a tento se tak stal výlučným vlastníkem nemovitostí. O tom, že by sporný pozemek neměl být součástí pozemku p.č. , hodnota, se žalobce dozvěděl náhodně až v roce 2023 po seznámení se s podkladovým materiálem , datum, . Informace o možném prodeji připlocených pozemků vlastníkům přilehlých nemovitostí z roku 2017, zmiňovaná v předmětném materiálu, se k žalobci ve skutečnosti nedostala. Do roku 2023 nebyli žalobce ani nikdo z jeho právních předchůdců nikým informováni, že by nebyli vlastníky sporného pozemku, v jeho držbě nebyli žádným způsobem rušeni. Žalobce má tak za to, že dnem 1. 1. 2019 vydržel, se započtením vydržecí doby jeho předchůdců, vlastnické právo ke spornému pozemku v rámci mimořádného vydržení podle § 1095 a 1096 občanského zákoníku, když on a jeho právní předchůdci drželi sporný pozemek po dobu více než 20 let v nikoli nepoctivém úmyslu. Na jeho straně byly naplněny předpoklady pro mimořádné vydržení, zejména faktická držba pozemku, existence držební vůle, užívání od nepaměti, připlocení sporného pozemku do funkčního celku, přístup pouze přes nemovitosti žalobce a menší výměra sporného pozemku ve vztahu k ostatním pozemkům. Vlastnické právo vydržel až samotný žalobce, když jeho právní předchůdci vlastnické právo mimořádně vydržet nemohli pro absenci účinné zákonné úpravy. Dopisem ze dne 30. 11. 2020 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce obrátil na žalovaného se žádostí o uznání vlastnického práva žalobce a poskytnutí součinnosti k zápisu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí přijetím souhlasného prohlášení. Nejprve se zdálo, že věc směřuje ke smírnému uzavření uznáním vlastnického práva žalobce, který na výzvu žalovaného zajistil svým nákladem i vypracování geometrického plánu oddělujícího sporný pozemek a návrh souhlasné prohlášení, ovšem přípisem žalovaného ze dne 9. 9. 2025 mu bylo sděleno, že , Anonymizováno, vydržení a uzavření souhlasného prohlášení neodsouhlasilo, žádosti žalobce proto nemůže být vyhověno. Nezbývá mu tedy než se domáhat určení svého vlastnického práva soudní cestou. Naléhavý právní zájem na takovém určení je pak dán skutečností, že bez souhlasu žalovaného nelze dosáhnout zápisu žalobce jako vlastníka sporného pozemku v katastru nemovitostí.2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že v roce 2017 schválilo , adresa, , datum, záměr prodeje části pozemku p.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , která je připlocena k zahradám přilehlých soukromých domů, za cenu ve výši minimálně 800 Kč/m2, a to majitelům přilehlých nemovitostí. Vlastníci byli dopisem ze dne 3. 3. 2017 informováni, že mají připlocené části , Anonymizováno, s dotazem, zda mají zájem o jejich koupi. Dopis byl odeslán poštou celkem , hodnota, vlastníkům nemovitostí, 5 z nich s koupí souhlasilo, 4 uvedli, že zaplocenou část vydrželi, zbývající 2 (mezi nimi i žalobce) na dopis nereagovali. K projednání prodejů později nedošlo, nebyla ani dána žaloba na vydržení. Pokud jde o vydání sporného pozemku žalobcem, žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když žalobce je vlastníkem podílu ideální poloviny tohoto pozemku od 3. 4. 2003 a vlastníkem druhé ideální poloviny od 30. 7. 2014. Nesplnil tedy podmínku dvacetiletého užívání nemovitosti. V katastru nemovitostí jsou uloženy listiny, ze kterých je patrné vymezení hranice, jak pozemku p.č. , hodnota, , tak pozemku , Anonymizováno, ve vlastnictví žalovaného. Pokud nebyly ve smlouvách uvedeny výměry nabývaných pozemků, měl si údaje o nich i o umístění parcel zjistit z katastru nemovitostí (včetně shlédnutí katastrální mapy), čímž by zjistil nesoulad v hranicích pozemku. V případě, že žalobce považoval sporný pozemek za součást nemovitostí nabytých dědictvím v roce 2003 a kupní smlouvou v roce 2014, nejednal s patřičnou mírou opatrnosti a nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je jeho vlastníkem. Tzn. že žalobce jednal v nepoctivém úmyslu, neboť musel vědět, že tím, že se ujal držby, působí jinému (, adresa, ) bezdůvodně újmu. K možnému započtení vydržecí doby právních předchůdců žalobce pak žalovaný uvedl, že tito se nestali vlastníky sporného pozemku z důvodu nedostatku dobré víry. Původní vlastníci, manželé , jméno FO, , nabyli vlastnictví ke svým nemovitostem na základě smlouvy , datum, , jejíž součástí je i situační plán, na němž jsou vyznačeny hranice pozemků, jak převáděných, tak i navazujícího pozemku , Anonymizováno, . Součástí byl i situační plán z , datum, , kdy byl oddělen díl z pozemku , Anonymizováno, . , jméno FO, . Jsou zde zřetelné hranice pozemků. Hranice pozemku jsou vyznačeny i na situačním plánu z , datum, , v polním náčrtu číslo , hodnota, , , Anonymizováno, . Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se právní předchůdci žalobce mohli oprávněně domnívat, že zaplocená část je v jejich vlastnictví. V kupní smlouvě ze dne , datum, , kterou , jméno FO, koupil od svého bratra ideální jednu polovinu domu č.p. , Anonymizováno, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, , jsou pak uvedeny i výměry pozemků. Pokud tedy nevydrželi vlastnické právo k pozemku právní předchůdci z důvodu nedostatku dobré víry, není možný zápočet doby jejich držby, když podle § 1096 občanského zákoníku se při mimořádném vydržení nástupci může započíst pouze vydržecí doba poctivého předchůdce. , Anonymizováno, byl samostatný pozemek a s ohledem na výměry pozemků a mapové podklady v listinách v katastru nemovitostí a listiny, na základě kterých docházelo k převodu vlastnického práva, nelze dovozovat, že byl zahrnut do převodu vlastnického práva. Na závěrech o nedostatku dobré víry právních předchůdců, že jim pozemek patří, nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že jim po celou dobu nikdo nebránil sporný pozemek užívat. ani to, že byl sporný pozemek společně oplocen a tvořil jeden funkční celek. Předpokladem vydržení práva je skutečnost, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží.3. V replice k vyjádření žalovaného žalobce poukázal na současnou právní úpravu týkající se mimořádného vydržení, včetně odkazů na judikaturu. Doplnil, že v rámci rodinné posloupnosti se držba nemovitostí předávala v rozsahu historického oploceného funkčního celku, včetně domněle vlastněného sporného pozemku. Popřel, že by obdržel žalovaným tvrzený dopis ze dne 3. 3. 2017. Poukázal na to, že dle judikatury držba nikoli v nepoctivému úmyslu je rozhodná v době, kdy se jí držitel chopil, to, že s