13 C 122/2025-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 7. 8. 2025 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částek 6 500 Kč a 4 875 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených příspěvků, na které žalobkyni vznikl nárok, neboť žalovaný coby provozovatel vozidla registrační značky , Anonymizováno, neměl v období od 9. 6. 2024 do 16. 9. 2024 a dále v období od 17. 9. 2024 do 30. 11. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli vozidlo bylo v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. Žalobkyně dále uplatnila nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 600 Kč a na úroky z prodlení.2. Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení s cizím prvkem, neboť bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , zabýval se soud nejprve tím, zda je příslušný ve věci rozhodnout. K zodpovězení této otázky bylo aplikováno nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dle čl. 4 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svoji státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný v současné době v České republice bydlí, a to ke dni zahájení řízení v obvodu Okresního soudu v Táboře, zdejší soud je proto k rozhodnutí ve věci příslušný. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).3. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný byl v období od 9. 6. 2024 do 16. 9. 2024 a dále v období od 17. 9. 2024 do 30. 11. 2024 provozovatelem motorového vozidla registrační značky , Anonymizováno, , VIN , Anonymizováno, se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³. Za toto období žalovaný neuzavřel ohledně provozovaného vozidla smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač k tomu byl žalobkyní vyzván dne 7. 11. 2024 a dne 6. 2. 2025 a o zaplacení byl také upomínán. Naposledy byl žalovaný vyzván zástupkyní žalobkyně k zaplacení dluhu za první časové období předžalobní upomínkou ze dne 22. 4. 2025 a za druhé časové období předžalobní upomínkou ze dne 18. 7. 2025, přesto však nezaplatil ničeho.5. Při právní kvalifikaci vycházel soud z příslušných ustanovení zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném do 30. 6. 2025 (dále jen „Zákon“).6. Dle ustanovení § 6 Zákona provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti a) po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen „registrované vozidlo“), nebo b) po dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo (odst. 1). Má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích (odst. 2).7. Podle § 3 odst. 1 písm. a) územím, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, se pro účely tohoto zákona rozumí území státu, jehož poznávací značkou nebo registrační značkou vydanou jiným státem je vozidlo opatřeno. Podle odst. 2 téhož ustanovení se tuzemským vozidlem pro účely tohoto zákona rozumí vozidlo s obvyklým stanovištěm v České republice a vozidlo odeslané z jiného členského státu do České republiky, je-li Česká republika cílovým státem, a to po dobu 30 dnů ode dne, kdy kupující vozidlo převzal.8. Podle § 45 Zákona provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 2). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva (odst. 4).9. Podle § 46 Zákona zjistí-li Kancelář porušení povinnosti podle § 6 odst. 1, písemně vyzve provozovatele tuzemského vozidla k zaplacení příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti (odst. 1). Výzva obsahuje popis důvodů vzniku práva na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v délce nejméně 30 dní ode dne dojití výzvy, poučení provozovatele tuzemského vozidla o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik práva na příspěvek (odst. 2).10. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „Vyhláška“) činí denní sazba příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti částku 65 Kč, jde-li o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru přesahujícím 1850 cm3 a nepřesahujícím 2500 cm3.11. Podle § 6 Vyhlášky činí výše paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč.12. Dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.13. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V předmětném období od 9. 6. 2024 do 16. 9. 2024 a dále v období od 17. 9. 2024 do 30. 11. 2024 byl žalovaný provozovatelem tuzemského vozidla registrační značky , Anonymizováno, , VIN , Anonymizováno, , neměl k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni částku 65 Kč za každý den, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění, v předmětném případě tedy 65 Kč x 100 dní za první časové období, což odpovídá celkové částce 6 500 Kč a 65 Kč x 75 dní za druhé časové období, což odpovídá částce 4 875 Kč. Žalobkyni také vznikl nárok na zaplacení paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, tedy částky ve výši 300 Kč za každé ze dvou uvedených časových období, celkem tedy 600 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný je se splacením peněžitého dluhu v prodlení a žalobkyně ho řádně k zaplacení dlužné částky písemně vyzvala. S ohledem na uvedené bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „Advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 11 375 Kč za tři realizované úkony právní služby do podání návrhu ve věci samé včetně, ve výši 400 Kč za jeden, celkem tedy 1 200 Kč. Žalobkyni dále dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) Advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Zástupkyně žalobkyně je plátkyní daně z přidané hodnoty a součástí nákladů je proto i DPH ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tj. 315 Kč.