2 C 41/2026-12 — Okresní soud v Táboře

1. Manželé se svým společným návrhem domáhali rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne , datum, ve státě Ukrajina. Svůj návrh odůvodnili tím, že spolu již nežijí v jedné domácnosti a jejich manželství je pouze formálním svazkem. V České republice žijí již 3 roky, z toho první dva roky v , Anonymizováno, a nyní rok v , Anonymizováno, . Z manželství se děti nenarodily a ani jeden nemá zájem dále v manželství setrvat.2. Pravomoc soudu k projednání věci je dána čl. 3 písm. a) bod iv) Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, podle něhož je, za předpokladu, že je alespoň jeden z manželů státním občanem státu Evropské unie, příslušný k rozhodnutí soud státu, v němž má, v případě společného návrhu, alespoň jeden z manželů obvyklý pobyt. Vzhledem k tomu, že manžel je státním občanem Rumunska, manželé podali návrh na rozvod manželství společně a v posledních třech letech žijí v České republice, je příslušným k rozhodnutí soud v České republice. Vzhledem k tomu, že poslední společné bydliště před rozchodem měli manželé v Táboře, pak je to v souladu s § 383 zák. č. 292/2013 Sb. zákona o zvláštním řízení soudním konkrétně Okresní soud v Táboře.3. Z oddacího listu vydaného dne , datum, Matričním oddělením ve městě , Anonymizováno, , Anonymizováno, okresu , Anonymizováno, oblasti Jižní meziregionální správy Ministerstva spravedlnosti má soud za prokázané, že mezi manželi bylo dne , datum, před Matričním oddělením ve městě , Anonymizováno, , Anonymizováno, okresu , Anonymizováno, oblasti Jižní meziregionální správy Ministerstva spravedlnosti uzavřeno manželství. Z výslechu účastníků plyne, že z manželství se děti nenarodily. V posledních třech letech žijí manželé v České republice, nejprve 2 roky spolu žili a pracovali v , Anonymizováno, , pak rok zde v Táboře, ale od 24. 12. 2025 spolu již pro různé neshody nežijí ve společné domácnosti. Oba však zůstali bydlet v Táboře.4. Podle čl. 8 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky nedojde-li mezi manželi k volbě práva podle článku 5, k čemuž v tomto případě nedošlo, řídí se rozvod a rozluka právem státu v němž mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení u soudu. Vzhledem k tomu, že v době zahájení řízení u soudu měli manželé obvyklé bydliště v České republice, řídí se českým právem.5. Soud posoudil věc dle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, které uvádí, že může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. S ohledem na shora uvedené, kdy manželé spolu již nežijí ve společné domácnosti a ani jeden z nich nemá v úmyslu společné soužití obnovit, má soud zato, že podmínky výše uvedeného ustanovení občanského zákoníku jsou splněny a manželství proto bylo rozvedeno. Příčinu rozvratu manželství soud shledává ve vzájemných neshodách a z toho plynoucího odcizení.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, když nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly náklady řízení některému z účastníků přiznat.