8 C 152/2025-31 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení příspěvku, neboť žalovaná coby provozovatel osobního automobilu reg. zn. , Anonymizováno, neměla ode dne 5. 4. 2024 do dne 8. 3. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli předmětné vozidlo je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalobkyně dále uplatnila zákonný nárok na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek a na úroky z prodlení.2. Žalovaná se v dané věci na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, vyjádřila tak, že automobil již tři roky nevlastní, neboť ho prodala. Požádala o nařízení jednání.3. Žalobkyně v replice na vyjádření žalované uvedla, že žalovaná je od 19. 7. 2021 nepřetržitě vedena v registru silničních vozidel jako provozovatel předmětného vozidla. Ve prospěch její pasivní věcné legitimace tudíž svědčí zákonná domněnka a do zahájení soudního řízení tuto skutečnost nijak nevyvrátila. Pokud tvrdí, že vozidlo prodala, je nutné tuto skutečnost doložit patřičným dokumentem a pokud tak neučiní, nemůže se z úhrady příspěvku efektivně vyvinit.4. Soud ve věci nařídil jednání, z kterého se žalobkyně omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Žádný z účastníků nepožádal o odročení jednání, a soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. V dané věci má soud ze zprávy , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , ze dne 26. 1. 2026, která je v souladu s výpisy z registru silničních vozidel opakovaně předloženým žalobkyní, že žalovaná je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. zn. , Anonymizováno, , VIN , Anonymizováno, , číslo technického průkazu vozidla , Anonymizováno, , který je v registru silničních vozidel veden jako provozovaný, a to od 19. 7. 2021 dosud. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 27. 3. 2025 doložené spolu s dokladem o jejím odeslání žalované, jakož i z následných upomínek, má soud dále za prokázané, že v období od 5. 4. 2024 do 8. 3. 2025 neměla žalovaná sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, a že žalobkyně žalovanou k úhradě příspěvku vyzvala a opakovaně jí upomínala, avšak žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne 4. 9. 2025. Soud nemá za prokázané tvrzení žalované, že automobil již tři roky nevlastní, neboť ho prodala, když k tomuto tvrzení nenavrhla a ani nepředložila v rozporu se svojí důkazní povinností (viz § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 120 odst. 1 o. s. ř.) žádný důkaz. Z ničím neprokázaných tvrzení nelze u soudu vycházet. Soud o povinnosti důkazní poučuje účastníka při jednání podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Podle odborné literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 832) „Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Právě tak tomu bylo v dané věci, kdy se žalovaná k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, soud ji tedy nemohl při jednání pro její nepřítomnost poučit o důkazní povinnosti ve vztahu k tvrzenému prodeji vozidla a dále o hrozícím neúspěchu ve sporu právě při neunesení důkazního břemene svého tvrzení.6. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 6 odst. 1, 2 zákona č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu podle kterého provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen „registrované vozidlo“), nebo dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle § 45 odst. 2 téhož zákona provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je určena vyhláškou Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dle ust. § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Žalovaná je provozovatelem silničního vozidla, neboť právě jí svědčí zákonná vyvratitelná domněnka této právní skutečnosti, když je ode dne 19. 7. 2021 nepřetržitě vedena v registru silničních vozidel jako provozovatelka předmětného vozidla, a současně neunesla důkazní břemeno svého tvrzení, že vozidlo prodala. Tím, že jako provozovatel vozidla neměla ode dne 5. 4. 2024 do dne 8. 3. 2025 k výše uvedenému vozidlu reg. zn. , Anonymizováno, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, porušila svojí výše uvedenou zákonnou povinnost. Žalobkyni v návaznosti na porušení této povinnosti žalovanou vznikl nárok na příspěvek, který se vypočte jako součin počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Ten v dané věci činí 21 970 Kč (338 dní x denní sazba ve výši 65 Kč dle vyhlášky č. 69/2024 Sb.). Protože žalovaná dosud žalobkyni výše uvedenou částku nezaplatila, uložil jí soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Důvodným je i nárok žalobkyně na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč dle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., neboť žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou k úhradě uvedeného příspěvku. Současně soud přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení se splacením peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tedy v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 929 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 114 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 400 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 500 Kč částkou 315 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.