9 C 314/2025-20 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako pojišťovny vůči žalovanému na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalovaný dne 30. 1. 2017, kolem 5:55 hod., poté co požil přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů, a kdy koncentrace alkoholu v jeho krvi činila nejméně 1,10 g/kg, řídil , adresa, a Leskovická v obci , adresa, , motorové vozidlo tov. zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , ačkoliv nebyl schopen řízení ovládat zcela bezpečně. Při odbočování vlevo z , adresa, vyjel žalovaný do protisměru, kde se jeho vozidlo střetlo s protijedoucím vozidlem tov. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , které řídil poškozený , jméno FO, , nar. dne , datum, (dále jen „poškozený“). Na vozidle poškozeného vznikla škoda ve výši 143 091 Kč. Tuto částku žalobkyně následně vyplatila poškozenému společně s částkou ve výši 11 687 Kč za pronájem náhradního vozidla. Žalovaný byl následně žalobkyní vyzván, aby celkovou dlužnou částku ve výši 154 780 Kč uhradil. Ze strany žalovaného pak došlo k uznání pohledávky vůči žalobkyni co do výše i důvodu, a to včetně úroku z prodlení od 31. 5. 2017. Dlužnu částku se žalovaný zavázal hradit v minimálních měsíčních splátkách po 4 500 Kč, splatných vždy 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 11. 2017. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný na dlužnou částku celkem 144 000 Kč. Zbytek dlužné částky neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z relace o dopravní nehodě ze dne 7. 3. 2017 a , podezřelý výraz, příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 3. 2017, č. j. 6 T 21/2017-40, který nabyl právní moci dne 5. 4. 2017, za plně prokázané, že dne 30. 1. 2017 došlo k pojistné události – poškození vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, . Z těchto důkazů má soud za prokázané, že se žalovaný při projíždění křižovatky , adresa, a Leskovická vjel do protisměru jízdy a čelně narazil do výše uvedeného protijedoucího vozidla, jenž řídil poškozený. Následnou dechovou zkouškou za pomocí přístroje Dräger, byl u žalovaného zjištěn pozitivní výsledek alkoholu v dechu ve výši 1,33 g/kg (první zkouška), respektive ve výši 1,29 g/kg (druhá zkouška). Z dopisů ze dne 7. 3. 2017 a 20. 3. 2017 vyplynulo, že náhrada za opravy na poškozeném vozidle, jakož i náklady spojené s nájmem náhradního vozidla, byly poškozenému uhrazeny žalobkyní. Z Dohody o povolení splátek a uznání dluhu ze dne 2. 11. 2017 má pak soud za prokázané, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, co důvodu a výše a zavázal se jí dlužnou částku v celkové výši 150 280 Kč (když před uznáním dluhu již žalobkyni uhradil 4 500 Kč) uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 500 Kč do 20. dne každého měsíce počínaje listopadem 2017. Z přehledu příchozích plateb je zřejmé, že žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 144 000 Kč, a dluží tak stále 10 780 Kč.4. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznáním dluhu dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož zaplacení se domáhá, neexistuje. Dohodou ze dne 2. 11. 2017, která obsahuje jeho ověřený podpis, žalovaný svůj závazek vůči žalobci písemně uznal co do důvodu a výše. Poměrně dlouhou dobu svůj dluh pravidelně splácel, zbývající dlužnou částku ve výši 10 780 Kč však žalobkyni neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky. K výzvě soudu projevil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání a pohledávku žalobkyně nezpochybňoval. Soud proto uzavřel, že žaloba je zcela důvodná. Důvodný je i nárok žalobkyně na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a v listině obsahující uznání dluhu se rovněž zavázal úroky z prodlení uhradit. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 661 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 540 Kč za každý ze níže uvedených tří úkonů právní služby a paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč ve znění do 31. 12. 2024 za dva úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka) a dále za jeden úkon právní služby (návrh ve věci samé) ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky ve znění od 1. 1. 2025 a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 5 670 Kč po zaokrouhlení na celé koruny částkou 1 191 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.