10 C 97/2024-36 — Okresní soud v Tachově

1. Dne , datum, podala žalobkyně proti žalovaným žalobu, kterou se domáhala určení, že „… je vlastníkem Sporné parcely, tedy části sporné parcely č. st. , právnická osoba, , zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , ohraničené ze severní strany parcelou č. , hodnota, , z východní strany parcelou č. , Anonymizováno, ze západní strany parcelou č. , hodnota, , z jiho-jihozápadu parcelou č. , hodnota, a z jiho-jihovýchodu hranicí stavby původního kravína na parcele č. st. , právnická osoba, . …“, a uložení povinnosti nahradit žalobcům náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaní mají dle aktuálního zápisu v katastru nemovitostí ve společném jmění manželů nemovité věci v katastrální území , adresa, , a to pozemek parcelní číslo st. , právnická osoba, , zastavěná plocha a nádvoří (dále jen „Nemovitosti“), zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .1.1. U nalézacího soudu je vedeno řízení o vyklizení stavební sporné parcely, a to pod sp. zn. , spisová značka, , jehož účastníky řízení jsou žalobkyně a její manžel na straně žalovaných a žalovaní na straně žalobců. V předmětném řízení soud vyzval žalobkyni s manželem (v daném řízení žalované), aby ve lhůtě 30 dnů od , datum, podali žalobu na určení vlastnictví, když se jedná o otázku, kterou nemůže soud v předmětném řízení rozhodnout, a musí o ní být rozhodnuto v samostatném řízení, když obrana žalobkyně a jejího manžela spočívá v tom, že vlastníkem předmětné části nemovitosti je žalobkyně. Předmětem je spor o vlastnictví části nemovitosti o výměře cca. 100 m², ohraničenou pozemkovými parcelami č. , hodnota, (ze severní strany), , Anonymizováno, (z východní strany), , Anonymizováno, (ze západní strany), , Anonymizováno, (z jiho-jihozápadu), a z jiho-jihovýchodu až k hranicí stavby původního kravína na parcele č. st. , právnická osoba, .1.2. Žalobkyně je toho názoru, že je vlastníkem části sporné parcely st. , právnická osoba, až k místu, kde původně stával kravín (dále jen spornou parcelu). Nabyla totiž od svých rodičů na základě darovací smlouvy ze dne 16. 8. 1995 pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova s číslem evidenčním - stavba pro rodinnou rekreaci, reálně se jednalo o chalupu. Tuto chalupu využívala rodina žalobkyně již od jejího dětství, a v souvislosti s tím užívala mimo jiné i část pozemku st. , právnická osoba, , která sahala až ke stavbě kravína, tedy spornou parcelu.1.3. Pozemek parc. č. , hodnota, býval dříve také součástí pozemku parc. č. st. , právnická osoba, . K rozdělení pozemku parc. č. st. , právnická osoba, došlo na základě geometrického plánu číslo , hodnota, -, Anonymizováno, , který byl ověřen oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, dne 10. 8. 2021.1.4. Toto užívání sporné parcely, právní terminologií držba nepřetržitá, trvá dle žalobkyně do současnosti. S odkazem na ust. § 1095 zák. č. 89/2012 Sb. (o. z.) ve spojení s § 994 a § 3066 o. z. dovozuje, že jelikož uplynula doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydržela jakožto držitelka vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se její držba zakládá, a to k 1. 1. 2019.1.5. Z publikace Občanský zákoník - Komentář s judikaturou - Svazek IX - Věcná práva (§ 976-1474), CODEXIS publishing, citoval: „V § 994 o. z. spojuje s držbou vyvratitelnou právní domněnku, že držba je mimo jiné poctivá. Jde sice o domněnku vyvratitelnou, přesto však platí, že skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není vůbec předmětem procesního dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003). Postavení držitele se tak i při mimořádném vydržení zlepšuje díky vyvratitelné domněnce, že jeho držba je (mimo jiné) poctivá, takže on v tomto směru sám nic dokazovat nemusí, ale důkazní břemeno je naopak přeneseno na toho, kdo jeho držbu tak či onak zpochybňuje (srov. v jiné souvislosti i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3930/2015). Důkazní břemeno přitom představuje odpovědnost účastníka řízení za to, že svá tvrzení neprokázal, a že proto muselo být rozhodnuto v jeho neprospěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3496/2011).“. Požadoval, aby pokud budou žalovaní tvrdit, že k vydržení nedošlo, prokázali, že měla žalobkyně nepoctivý úmysl a to, že se z její strany nejedná o poctivou držbu.1.6. Naléhavý právní zájem spatřuje žalobkyně v tom, že určení vlastnictví k parcele je nezbytné pro rozhodnutí v řízení u nadepsaného soudu pod sp. zn. , spisová značka, , a dále je zde i naléhavý právní zájem i na uvedení zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem.2. Žalovaní v rámci vyjádření k odvolání žalované uvedli, že s argumentací žalobkyně, že je vlastnicí části st. sporné parcely č. , právnická osoba, až k místu, kde původně stával kravín, rozhodně nesouhlasí. Připomněli, že pokud se odvolává na to, že st. parcelu č. , Anonymizováno, dostala darem od svých rodičů, má podle darovací smlouvy st. parcel č. , Anonymizováno, 213 m². S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Co 2724/2009, z něhož plyne, že k posouzení dobré víry je nutno porovnávat plochu nabytého a drženého pozemku, poukázala na to, že od hranice sporné parcely č, Anonymizováno, hranici stavby původního kravína na st. parcele č. , právnická osoba, leží prostor, který je minimálně stejně veliký jako parcela žalované. Žalovaná si tedy v žádném případě nemohla myslet, že jí patří a že je ho oprávněna užívat, pozemek dvojnásobné velikosti, než dostala darem. O poctivou držbu by se mohlo jednat jen tehdy, pokud by žalovaná byla v dobré víře a měla za to, že jí náleží i právo vlastnit a užívat další přibližně stejně velký pozemek.2.1. Pro posouzení věci jsou ale zásadní další skutečnosti, které žalobkyně zřejmě záměrně přehlíží a neuvádí. Mezi st. parcelou č. , Anonymizováno, a st. parcelou č. , právnická osoba, totiž leží parcela č. , hodnota, . Žalobkyně s manželem se stali vlastníky této sporné parcely teprve na základě směnné smlouvy ze dne 22. 9. 2021, kterou uzavřeli s žalobkyní a jejím manželem. Je nemyslitelné, že by žalobkyně vydržela do svého vlastnictví část sporné parcely č. , právnická osoba, ležící až za parcelou č. , hodnota, , kterou nabyla s manželem v roce 2021. Předtím při tom žalobkyně s manželem odsouhlasili i potřebný geometrický plán, a za nově vzniklou parcelu č. , hodnota, doplatili žalovaným 45 600 Kč. Pokud žalobkyně s manželem v rámci směny vlastně kupovali parcelu č. , hodnota, , ležící mezi původní nemovitostí žalobkyně a pozemkem, který je předmětem žaloby, aniž by žalobkyně vznesla jakoukoliv námitku vydržení, podala jasný důkaz, že nebyla přesvědčena, že jí daný prostor vlastnicky náleží z titulu vydržení. Nebyla tudíž ani v dobré víře a nesplňuje tak podmínky pro vydržení. Na tom nemůže nic změnit ani ust. § 1095 obč. zák., které ulehčuje vydržitelům důkaz právního důvodu držby. Vydržení má ale více náležitostí než jen právní důvod a právě v otázce dobré víry nemůže žaloba obstát.2.2. Dovodili, že má být, při vyhodnocení všech okolností, zřejmé, že žalobkyně projevila nepoctivý úmysl. Nejprve totiž uzavřela se žalovanými směnnou smlouvu ohledně části prostoru, o kterém nyní tvrdí, že jej vydržela, strany se dokonce dohodly na stavbě plotu na hranici nově vzniklé sporné parcely č. , hodnota, . Žalovaní na stavbu plotu poskytli pletivo, žalobkyně s manželem však potom postavili plot na úplně jiném místě tj. na hranici zaniklé stavby kravína. Úmyslem žalobkyně tedy nepochybně bylo rozšířit hranice svého vlastnictví a získat k užívání i pozemek, který jí nikdy mohl náležet, při čemž nepoctivě spoléhala na to, že si to žalovaní prostě nechají líbit. Neuvedení existence směnné smlouvy z 22. 9. 2021 dle žalobců dotvrzuje nepoctivý úmysl žalobkyně.2.3. Teprve, když se žalovaní začali domáhat vyklizení části svého pozemku, přišla žalobkyně s účelově koncipovaným tvrzením o vydržení a hodlá s ohledem na dříve proběhlou dobu zneužít ustanovení § 1095 obč. zákoníku. To plyne i ze způsobu, jakým je prezentována příslušná judikatura, ze které žalobkyně dovozuje hlavně to, že díky vyvratitelné domněnce nemusí ona sama nic dokazovat. Stran důkazu o obmyslném a tedy nepoctivém jednání žalobkyně je zatím postačující obsah spisu zdejšího soudu , spisová značka, , ze kterého je možno k důkazu číst zejména žalobu, reakci žalobců, smlouvu směnnou z 22.9.2021 a geometrický plán, o který se tato smlouva opírala.2.4. Žaloba o určení, že žalobkyně je vlastnicí části st. sporné parcely č. , právnická osoba, v k. ú. , adresa, navrhli zamítnout a žalobkyni uložit povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení.3. Na vyjádření reagovala žalobkyně replikou z 9. 10. 2024 vyjádřila přesvědčení, že došlo k vydržení sporné parcel