19 C 89/2024-23 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne , datum, uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy zajišťoval žalobce žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do dne , datum, , kdy byla smlouva č. , hodnota, ukončena. V souladu s čl. 4.4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajaté technické zařízení - Set-top box/CA Modul, sériové číslo , Anonymizováno, a přístupovou kartu č. , hodnota, (dále jen „technické zařízení“). Tato technická zařízení, která žalovaný od žalobce převzal, což stvrdil svým podpisem na smlouvě, v rozporu se svými povinnostmi žalovaný žalobci po ukončení smlouvy nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobci dle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, a , částka, . Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení. Žalovaný ani na základě upomínky své závazky nesplnil, a to ani částečně.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listin plyne, že smlouvou č. , hodnota, uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, se žalobce zavázal po dobu 24 měsíců žalovanému poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. V rámci poskytovaných služeb poskytl žalobce žalovanému technické zařízení Set-top box/CA Modul, sériové číslo , Anonymizováno, a přístupovou kartu č. , hodnota, a žalovaný se za tyto služby zavázal hradit sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši podle příslušného platného ceníku. Ze Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV plyne, že žalovaný je povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy č. , hodnota, vrátit žalobci pronajaté technické zařízení. Z výzvy ze dne , datum, a ze dne , datum, vyplývá, že Smlouva č. , hodnota, byla ukončena dne , datum, a že žalobce vyzval žalovaného k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení.4. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.5. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě zajišťoval žalobce žalovanému v období od , datum, do , datum, služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Za tímto účelem žalovaný od žalobkyně, oproti podpisu na smlouvě, převzal dvě pronajatá technická zařízení Set-top box/CA Modul a přístupovou kartu. Tato zařízení měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smluvního vztahu vrátit žalobci, tuto svou smluvní povinnosti však nesplnil a zařízení nevrátil. Jelikož tedy žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze zmíněné smlouvy, vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu v částce , částka, za nevracené zařízení set-top-box a smluvní pokutu v částce , částka, za nevrácení přístupové karty. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil žalovanou částku, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobci přiznal i právo na úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .