7 C 315/2024-17 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 16 741,18 s úrokem, úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, rámcovou smlouvu, v jejímž rámci se strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou. Dne , datum, byl mezi stranami uzavřen dodatek o poskytování kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila.2. Soud zaslal žalované na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřila k žalobě. Výzva byla žalované doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná na výzvu nereagovala.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalobkyni a žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovaly, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vedla pro žalovanou běžný účet.5. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná sjednaly novou bankovní službu – úvěr s možností přečerpání (kontokorent), s povoleným limitem 20 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,90 % p. a. a RPSN 20,69 %. Celkové částka, kterou se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni činila 23 790,33 Kč.6. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil průběh čerpání a (ne)splácení kontokorentu, ke dni zesplatnění činila čerpaná jistota 16 741,18 Kč.7. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalované oznámila, že došlo k zesplatnění kontokorentu v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání, a vyzvala ji ke splacení dlužné částky do , datum, . Současně se jednalo i o předžalobní výzvu.8. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. za podmínek zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 18,90 %, konkrétně se zavázala vrátit celkem částku 23 790,33 Kč. Žalovaná však svou povinnost nepřekročit úvěrový limit a řádně splácet své závazky nesplnila, žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila k , datum, , jistina činila 16 741,18 Kč. Žalobkyně požaduje rovněž sjednaný smluvní úrok. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 800 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku.14. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.