10 C 240/2024-23 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 156 467,25 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , zavázal poskytnout žalované 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 168 887 Kč, a to formou 24 pravidelných měsíčních splátek, své smluvní závazky však nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 156 467,25 Kč. Postoupená pohledávka se skládá z dlužné jistiny ve výši 87 948,40 Kč, dlužného poplatku ve výši 68 518,85 Kč, kapitalizovaných úroků (ve výši 22,08 % ročně z dlužné jistiny ve výši 87 948,40 Kč od 16. 12. 2022 do 27. 9. 2023) ve výši 15 427,32 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ((ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 87 948,40 Kč od 18. 2. 2021 do 27. 9. 2023) ve výši 19 187,41 Kč, úroků ve výši 22,08 % ročně z dlužné jistiny ve výši 87 948,40 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 87 948,40 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná do dne podání žaloby neuhradila nic, a to ani na základě předžalobní upomínky.2. Vzhledem k tomu, že žalovaná je občankou Bulharska, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci jednat a podle jakého právního řádu se tak má stát. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že s Bulharskem nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle nařízení Rady Evropského společenství č. 44/2001 o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že ve smyslu oddílu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení může být žalovaná, jakožto osoba, která má bydliště na území jiného členského státu, v České republice žalována s ohledem na to, že místo, kde byly služby poskytovány, leží na území České republiky. Soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat. Co se týče rozhodného práva, tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že s Bulharskem nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.3. Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie.4. Jeví se nepochybným, že podepsaný soud má ve smyslu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) citovaného nařízení ve spojení s ust. § 87 písm. a) občanského soudního řádu pravomoc a příslušnost ve věci rozhodnout, a má tak učinit dle předpisů ČR, neboť dle § 87 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. s jejím právem smlouva nejúžeji souvisí a k jejímu uzavření navíc došlo na území ČR.5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne 5. 8. 2019, žalobkyně souhlasila již v žalobě, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů založených ve spise.6. Ze „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 90 000 Kč a závazek žalované úvěr splatit s poplatkem ve výši 78 887 Kč, konkrétně ve výši 60 503 Kč z titulu smluvního úroku, 1 500 Kč za zpracování úvěru, za „rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení“ v celkové výši 16 884 Kč (za komfortní splácení ve výši 7 614 Kč a za flexibilní splácení ve výši 9 270 Kč), a dále závazek hradit pojistné z doplňkového životního pojištění v celkové výši 3 096 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 7 166 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky předchůdce žalobce. Před uzavřením smlouvy předchůdce žalobce řádné posoudil úvěruschopnost žalované. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, do data postoupení nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností k 21. 9. 2023 ve spojení s přílohou smlouvy o postoupení pohledávek. Oznámení právního předchůdce žalobce o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno s datem 29. 9. 2023. Předžalobní upomínku spolu s oznámením o postoupení pohledávky zaslal právní zástupce žalobce žalované s datem 28. 3. 2024.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.8. Soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 90 000 Kč, kombinovanou se smlouvou o životním pojištění, že byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek, a že žalovaná na jejím základě prostředky i převzala. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek, celkem 78 887 Kč, zapůjčené prostředky ani poplatek nezaplatila. V souladu s úvěrovými podmínkami předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky a v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami prohlásila úvěr za splatný. Žalovaná nedodržela své závazky plynoucí ze smlouvy, je proto povinna vyčerpané prostředky žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena, a to ani na základě upomínky žalobce. Dostala se tak do prodlení a žalobci dluží 156 467,25 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že není pochyb o tom, že žalobce má nárok na úhradu této částky, soud jeho návrhu vyhověl a právo na úhradu této pohledávky, včetně sjednaného smluvního úroku, mu přiznal. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce kromě jistiny rovněž právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 681,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 259 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 156 467,25 Kč sestávající z částky 7 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 490 Kč ve výši 4 932,90 Kč.