4 C 148/2025-56 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobce domáhal po žalované uhrazení pohledávky ve výši 56 882 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 22 002 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovanou jako klientem uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná podepsala dne , datum, a na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 46 000 Kč. Tento úvěr se žalovaná zavázala uhradit spolu se smluveným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 85,48 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 402 Kč, splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který byl přílohou oznámení žalobce o schválení úvěru. Žalovaná neplnila řádně, když před zesplatněním úvěru bylo uhrazeno pouze 6 804 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena. Dle ustanovení smlouvy pod bodem 6.3. vzniklo žalobci právo zesplatnit celý úvěr, neboť se žalovaná dostala do prodlení se splátkou úvěru v délce 65 dnů u splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, . Úvěr byl tedy zesplatněn. Před zesplatněním byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky se lhůtou 30 dnů. Dle bodu 6.4. smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny. Dle bodu 6.5. smlouvy žalobci vzniklo právo požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, jelikož žalovaná nezaplatila novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, v daném případě ode dne , datum, do úplného zaplacení. Dle bodu 2.2. smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění úvěru žalovaná neuhradila žádnou částku. Žalobce požaduje úhradu i zákonných úroků z prodlení a smluvní pokutu zkapitalizovanou ke dni vyhotovení žaloby, tj. ke dni , datum, . Úrok za poskytnutí úvěru požaduje žalobce pouze do částky 195 955 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 46 000 Kč, na který žalovaná uhradila celkem částku 6 804 Kč. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši efektivní úrokové sazby 85,48 % ročně. Výše RPSN činí 126,36 %. Úvěr byl splatný ve 48 měsíčních splátkách po 3 402 Kč. Dle článku 6 smluvních ujednání byla stanovena povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu v případě porušení povinnosti žalované. Dle bodu 6.1. činí výše smluvní pokuty v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitl v prodlení a je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Dle bodu 6.2. má poskytovatel vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitne v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle článku 6.4. byl sjednán vznik tzv. nové jistiny po zesplatnění úvěru, tvořené nezaplacenou původní jistinou a úrokem z úvěru. Dle článku 6.5. byla sjednána smluvní pokuta pro případ nezaplacení tzv. nové jistiny v den zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % z dlužné částky. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, byl tento zesplatněn a žalované bylo zesplatnění oznámeno dopisem žalobce ze dne , datum, . Před zesplatněním byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne , datum, a , datum, . Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne , datum, . Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce prověřoval schopnost žalované řádně splatit úvěr výpisy z účtu žalované a historií žalované v databázích SOLUS.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“)se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. V daném případě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 46 000 Kč, vráceno mělo být 163 296 Kč a roční úroková sazba činila 85,48 % ročně. Dále smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvních pokutách v neprospěch dlužníka, o dalších nákladech v souvislosti s prodlením dlužníka a výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činí 128,36 %. Navíc smlouva o úvěru vytváří institut tzv. nové jistiny, kterou představuje dlužná částka s připočtením neuhrazeného úroku, smluvních pokut a dalších nákladů a z takto stanovené nové jistiny pak dle smlouvy vzniklo žalobci právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry, a to i přes to, že žalobce se rozhodl uplatnit úrok za dobu po zesplatnění úvěru do limitu 195 955 Kč. Smluvní pokuta pak byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním dle § 580 o. z. V uvedené věci je možné odkázat rovněž na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (např. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ), která se týkají věcí téhož žalobce, kdy předmětem řízení bylo zaplacení peněžních částek na základě uzavřených smluv o úvěru, které jsou prakticky totožné se smlouvou o úvěru v daném případě, a ve kterých rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva účastníky uzavřená je absolutně neplatnou vcelku, pro její rozpor s dobrými mravy.7. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalované částku 46 000 Kč a žalovaná uhradila částku 6 804 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 39 196 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbývající části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.8. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci měli ve věci úspěch z 50% a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.