4 C 216/2025-18 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 84 282,54 Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), podle které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal vedle této částky uhradit částku ve výši 55 182 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 40 550 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 270 Kč. Celková částka byla splatná v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 5 844 Kč. Poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalobce tvrdil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, na úvěr uhradil částku 16 700 Kč. Žalobce dále uvedl, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, nastoupil do práv původního věřitele a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalobce proto požadoval po žalovaném zaplacení částky 84 282,54 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 45 430,33 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 38 852,21 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 006,65 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 584,14 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 45 430,33 Kč od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení z dlužné jistiny 45 430,33 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný na výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný je občan , Anonymizováno, , členského státu Evropské unie, tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky je dána článkem 18 bod 2 nařízení 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště žalovaného. Podle článku 6 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť spotřebitel má na území České republiky své obvyklé bydliště.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.5. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu ze dne , datum, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal uhradit vedle zapůjčené jistiny částku ve výši 52 320 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 40 550 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 270 Kč. Celková částka byla splatná v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 5 844 Kč. Žalovaný však půjčku řádně nesplácel, do dne postoupení uhradil částku 16 700 Kč a po postoupení neuhradil žádnou částku, což vyplývá z tvrzení žalobce a tabulky umoření. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vstoupil do práv a povinností ohledně pohledávek za žalovaným s účinností ke dni , datum, . Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dne , datum, . Žalovaný byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobce dne , datum, .6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. V řízení žalobce listinnými důkazy prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.9. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru. Dle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.11. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.12. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z. Soud posoudil obsah smlouvy právě s ohledem na jednání původního věřitele s přihlédnutím k dobrým mravům a zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, za které se zavázal žalovaný uhradit částku ve výši 52 320 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 40 550 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 270 Kč. Soud tedy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům a dospěl k závěru, že tomu tak je, protože výše sjednaných poplatků včetně úroku je zcela nepřiměřená, kdy činí u obou smluv o úvěru 104 % poskytnutého úvěru. Soud proto uzavřel, že smlouvy jsou absolutně neplatné s odkazem na ustanovení § 580 o.z., protože se příčí dobrým mravům.15. Jelikož soud učinil závěr, že uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné a má prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 50 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).16. Soud zjistil, že ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve výši 50 000 Kč uhradil žalovaný celkem 16 700 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy, mohl žalobce započítat plnění v celkové výši 16 700 Kč pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z úvěru ve výši 50 000 Kč zbývá k úhradě částka 33 300 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze ohledně nesplacené jistiny se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žádnému z účastníků soud náklady řízení nepřiznal, jelikož žalovaný, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady v řízení nevznikly.