4 C 246/2025-21 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 24 440 Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, , IČO, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), podle které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal vedle této částky uhradit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Celková částka byla splatná v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalobce tvrdil, že žalovaný půjčku řádně nesplácel, na půjčku uhradil pouze 1 000 Kč. Žalobce dále uvedl, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, nastoupil do práv původního věřitele a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalobce proto požadoval po žalovaném zaplacení částky 24 440 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 14 410,38 Kč, dlužného souhrnného poplatku ve výši 10 029,62 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 33 239,79 Kč a úroků z prodlení z dlužné částky 24 440 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný na výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli jednak smlouvu ze dne , datum, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal uhradit vedle zapůjčené jistiny souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Celková částka byla splatná v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný však půjčku řádně nesplácel, do dne postoupení uhradil pouze částku 1 000 Kč a po postoupení neuhradil žádnou částku, což vyplývá z tvrzení žalobce a tabulky umoření. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vstoupil do práv a povinností ohledně pohledávek za žalovaným s účinností ke dni , datum, . Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dne , datum, . Žalovaný byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobce dne , datum, .5. Po provedeném dokazování soud mohl podané žalobě vyhovět pouze částečně, když lze mít za prokázané, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o půjčce ve shodě s ustanovením § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „Obč. zák.“), na jejímž základě žalovaný čerpal půjčku ve výši 15 000 Kč, přičemž ujednání o souhrnném poplatku ve výši 10 440 Kč soud nepovažuje z níže uvedených důvodů za platné, tudíž jednotlivé splátky žalovaného měly být započteny přímo na žalovanou jistinu půjčky. Žalobu tak soud považoval za důvodnou v rozsahu nesplacené jistiny půjčky ve výši 14 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, když žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neuplatnil žádné námitky proti uplatněné žalobě (výrok I. rozsudku).6. Soud v kontextu nárokované pohledávky posuzoval oprávněnost tzv. „souhrnného poplatku“, sjednaného smlouvou, přičemž dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o půjčce je v této části neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , sp. zn. , incidenční spisová značka, ). Ve smlouvě o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaný poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 Obč. zák., avšak nevyplývá to z textu smlouvy, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 Obč. zák. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Soud proto žalobu ve zbytku žalované částky a jejího příslušenství zamítl.7. , právnická osoba, uzavřela s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky dle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy s pohledávkou přechází její příslušenství a práva s ní spojená z postupitele (, právnická osoba, ) na postupníka (zde žalobce).8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který měl v řízení převážný úspěch, žádné náklad nevznikly, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.