5 C 173/2024-33 — Okresní soud v Tachově

1.Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřely Smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně dne , datum, žalované poskytla bezhotovostně částku , částka, , kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 111,33 % ročně, zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky, celkem ve výši , částka, a poplatku za upomínku ve výši , částka, .2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, k žalobě se nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně dne , datum, žalované poskytla částku , částka, , kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti, nejpozději do dne , datum, formou smluvených splátek nevrátila. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky , částka, a dále smluvního úroku ve výši 111,33% ročně, celkem tedy k vrácení částky , částka, , to vše v 30ti měsíčních splátkách po , částka, . Úhrada první splátky byla stanovena na , datum, . Pro případ prodlení, kdy dlužné částky úvěru by nebyly uhrazeny ani v dodatečné lhůtě stanovené úvěrujícím v upomínce zaslané v případě prodlení s platbou, bylo mezi účastníky sjednáno, že dojde k zesplatnění úvěru, a to za současného sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Za dobu trvání úvěru žalovaná uhradila žalobkyni částku , částka, , zbylou částku neuhradila ani v dodatečné lhůtě stanovené v souladu s čl. VI odst. 1 sml.podmínek, žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Žalovaná částka je tvořena součtem nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1% denně z částky, s níž byla žalovaná v prodlení, od zesplatnění do dne uplatnění žaloby ve výši , částka, , nesplaceným poplatkem za upomínky ve výši , částka, , dále kapitalizovaného úroku ve výši 111,33% ročně od prodlení do zesplatnění ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení. Uvedené částky žalovaná neuhradila přes předžalobní výzvu ze dne , datum, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., na základě které byl žalované byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měla vrátit v dohodnutých splátkách nejpozději do , datum, . Tuto smlouvu shledal nicméně absolutně neplatnou viz. níže.10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval jak samotnou úvěrovou smlouvu, tak další ujednání účastníků, obsažená ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o smluvním úroku ve výši 111,33 % ročně ze zapůjčené jistiny je ujednáním, které je pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Vzhledem k tomu pak, že sjednaný úrok za půjčení peněz je nezbytnou součástí úvěrové smlouvy, posoudil soud tuto jako celek jako absolutně neplatný právní úkon s odkazem na shora cit. zák. ustanovení. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši , částka, soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalované. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části by žalobě vyhověl, pokud by neshledal úvěrovou smlouvu neplatnou jako celek, tj. i vč. ujednání o úhradě poplatku za upomínku. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. Vzhledem k tomu však, že ujednání o smluvní pokutě je závazkem akcesorickým, navazujícím na základní závazkový vztah, tj. v daném případě sjednanou úvěrovou smlouvu, kterou soud shledal neplatnou, nemohl soud vyhovět žalobě ani v této části. Závěrem tedy soud uza