5 C 188/2024-44 — Okresní soud v Tachově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalovanou. Touto smlouvou byl žalované poskytnut úvěr ve sjednané výši 370 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Dlužná částka se skládala z jistiny ve výši 378 401,52 Kč a úroku z prodlení ke dni zesplatnění ve výši 8 837,23 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, .3. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně svůj návrh co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8 837,23 Kč zpět, soud proto řízení co do této částky dle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den , datum, . Žalované bylo dne , datum, do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.5. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, z níž nebylo řádně a včas plněno. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, . Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež jí vznikly z uvedeného titulu.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně v průběhu řízení vzala svou žalobu částečně zpět, v této části je s odkazem na ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. nutno ji považovat za neúspěšnou. Tento neúspěch však tvoří pouze nepatrnou část žalobního nároku, proto soud ve výsledku o nákladech řízení rozhodl tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 74 167,12 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 387 238,75 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení a příprava, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání dne , datum, ) v celkové částce 39 440 Kč, dále 3x náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. v částce 900 Kč a 1x v částce 450 Kč (ve znění účinném od , datum, ). Soud dále přiznal žalobkyni náhradu za ztrátu času na cestě k jednání dne , datum, , a to z , adresa, a zpět, celkem , hodnota, x 30 min. á 150 Kč dle § 14 odst. 3 a. t., celkem 2 250 Kč, a cestovné za 566 km ve výši 5 032 Kč dle § 13 odst. 5 a. t. U uplatněné náhrady za jízdné došlo k úpravě celkové částky, když soud postupoval v souladu s § 158 odst. 4 zákoníku práce, kde je výslovně uvedeno, že při určení průměrné spotřeby pohonných hmot se použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství, což je třetí z uvedených údajů a je prostřední hodnoty. Není-li tento údaj v technickém průkazu uveden, vypočítá se spotřeba pohonných hmot vozidla aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu. V předloženém technickém průkazu je výše uvedený údaj o spotřebě (dle normy Evropského společenství) uveden, tj. 2004/3, a při výpočtu náhrady jízdného bylo tedy vycházeno ze třetího údaje uvedeného v technickém průkazu, tj. průměrná spotřeba 8,9 l/100 km, a dále hodnot dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. platné pro rok 2025, tedy při ceně motorové nafty 34,70 Kč a základní náhrady za 1 km u osobních silničních motorových vozidel 5,80 Kč. Cestovné za 566 km tak činí 8,89 Kč na 1 km, tedy 5 032 Kč. Daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 072 Kč činí 10 095,12 Kč.8. O lhůtách k plnění stanovených v tomto rozsudku bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.