7 C 172/2025-30 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 119 396 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (zápůjčce), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 71 923 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 52 342 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 14 742 Kč. Celkovou částku představující poskytnutou zápůjčku a poplatky se žalovaný zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po 6 759 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem 18 550 Kč. Schopnost žalovaného řádně splácet zápůjčku byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena. Žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, jako původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovaným. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Žalovaný je občan Bulharska, členského státu Evropské unie, tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky je dána článkem 18 bod 2 nařízení 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště žalovaného. Podle článku 6 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť spotřebitel má na území České republiky své obvyklé bydliště.3. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval.4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč (částka 23 990 Kč byla použita na refinancování jiné zápůjčky, částka 46 010 Kč byla vyplacena žalovanému) a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit poplatek ve výši 68 584 Kč, skládající se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 52 342 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 7 518 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 7 224 Kč, a dále poplatek za doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč. Úrok za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši úrokové sazby 69 % ročně. Spotřebitelský úvěr byl splatný v 21 měsíčních splátkách po 6 759 Kč, poslední splátka pak ve výši 6 743 Kč.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, plyne, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto oznámení. Z podacího lístku plyne, že oznámení bylo žalovanému odesláno dne , datum, .8. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .9. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let činila v srpnu 2022, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 9,89 % ročně.10. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. za podmínek zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit též „poplatek“ ve výši 68 584 Kč, skládající se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 52 342 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 7 518 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 7 224 Kč, a dále poplatek za doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč. Dle názoru soudu minimálně celý poplatek ve výši 68 584 Kč nepředstavuje nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. To představuje úrok ve výši 55,99 % je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. srpnu 2022, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let průměrně 9,89 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 29,67 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím zápůjčky zaplatit, téměř dosahuje částku zapůjčenou (s poplatkem za doplňkové pojištění ji dokonce přesahuje). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o zápůjčce je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytla. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.17. Jelikož soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč a žalovaný uhradil toliko 18 550 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 51 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k úhradě ze dne , datum, , když žalovaný byl prokazatelně vy