7 C 313/2019-73 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s úrokem, úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 10 876 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 430 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,11 % ročně, částku za zpracování půjčky ve výši 2 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso ve výši 7 046 Kč. Celkovou částku představující poskytnutou půjčku a poplatky se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 576 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, jako původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovaným. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Usnesením Krajského soud v Praze ze dne , datum, , č. j. KSPH , spisová značka, -A-9 byl zjištěn úpadek dlužníka (žalovaného) a současně bylo povoleno řešení tohoto úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soud v Praze ze dne , datum, , č. j. KSPH , spisová značka, -B-25 bylo rozhodnuto o nesplnění oddlužení dlužníka (žalovaného). Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, -B-30, prvostupňové rozhodnutí o nesplnění oddlužení potvrzeno.3. Soud vyrozuměl účastníky o skončení insolvenčního řízení a pokračování v tomto řízení usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalobkyni a žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .6. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit poplatek ve výši 10 876 Kč, který se skládá z kapitalizovaného úroku ve výši 1 430 Kč, částky za zpracování půjčky ve výši 2 400 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 046 Kč. Úrok za poskytnutí byl sjednán ve výši úrokové sazby 20,11 % ročně a RPSN ve výši 70,96 %. Úvěr byl splatný v 45 týdenních splátkách po 576 Kč, poslední splátka pak ve výši 532 Kč.7. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 10 876 Kč.8. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .9. V rámci insolvenčního řízení žalovaný uhradil žalobkyni na předmětnou přihlášenou pohledávku celkem 5 037,86 Kč.10. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně činila v říjnu 2013, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 11,25 % ročně.11. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.13. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.14. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.15. Podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. za podmínek zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit též „poplatek“ ve výši 10 876 Kč, který se skládá z kapitalizovaného úroku ve výši 1 430 Kč, částky za zpracování půjčky ve výši 2 400 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 046 Kč. Dle názoru soudu celý poplatek ve výši 10 876 Kč nepředstavuje nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. Ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 72,5 % je dle § 39 obč. zák. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. říjnu 2013, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně průměrně 11,25 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 33,75 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit, téměř dosahuje tří čtvrtin půjčené částky. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutou půjčkou, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o půjčce je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 39 obč. zák.18. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, mohla by se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu dle § 451 obč. zák., dle kterého platilo, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. V tomto případě žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 15 913,86 Kč. Na straně žalovaného tak není možné shledat bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu zamítl.19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesní úspěch sice byl na straně žalovaný, nicméně tomu žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly.20. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.