17 C 224/2020-15 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému jako ke zletilému synovii stanovenou mu rozsudkem zdejšího soudu ve výroku citovaném a to z důvodu své momentální finanční situace, způsobené pandemií nemoci COVID-19. 2. Žalovaný se žalobou souhlasil. 3. Soud zjistil ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 21 C 261/83, že usnesením ze dne 11. 4. 2019, který nabyl právní moci 4. 6. 2019, byl soudem schválen smír, dle kterého se žalobce zavázal přispívat na výživu žalovaného počínaje měsícem dubnem 2019 částkou 1 500 Kč měsíčně. Mezi účastníky je dále nesporné, že tuto vyživovací povinnost si žalobce dosud plní. Po nabytí zletilosti se žalovaný dále studiem [příjmení], SOU v [obec] připravuje na své budoucí povolání, které však nyní přerušuje. 4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb). 5. Dle ustanovení § 859 občanského zákoníku vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. 6. V daném případě soud po provedeném dokazování zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, když dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro její zrušení. Zejména vycházel ze shodného vyjádření obou účastníků a jejich poměrů ke dni zrušení vyživovací povinnosti. 7. Ve věci zcela úspěšnému žalobci náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.