41 C 195/2021 — Okresní soud v Teplicích

Osvojitel se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhal osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně], dříve [celé jméno svědkyně], roz. [příjmení], která je biologickou dcerou manželky osvojitele [celé jméno svědkyně], dříve [příjmení], roz. [příjmení], [datum narození] a biologického otce osvojované [jméno] [příjmení], roz. [anonymizováno], [datum narození], zemř. [datum]. Osvojitel žil s osvojovanou a její matkou ve společné domácnosti 1985. Dne [datum] uzavřel osvojitel s matkou osvojované sňatek. Osvojitel navázal s osvojovanou od počátku velmi blízký citový vztah, pečoval o ni, jako by byla jeho biologickou dcerou a zabezpečoval její potřeby. Jejich vztah přetrval doposavad. Biologický otec se o osvojovanou od jejích 4 let věku vůbec nezajímal. Osvojovaná se k návrhu připojila prohlášením učiněným do soudního protokolu dne [datum]. Z výpovědi osvojitele bylo zjištěno, že se rozhodl návrh podat, protože osvojovanou považuje za svou dceru, protože s její matkou začali společně bydlet ještě před svatbou a osvojovaná jej ve svých přibližně 6ti letech začala spontánně oslovovat„ tati“. Jejich vztah se v čase utužoval a neochabl ani v dospělosti osvojované. Osvojení v době nezletilosti osvojované nebylo pro nesouhlas jejího biologického otce možné. Z prvního, předcházejícího manželství se osvojiteli narodila ještě dcera [jméno] se kterou má osvojitel dobrý vztah, ale v častějším styku je s osvojovanou a její rodinou. Z výpovědi navrhovatele bylo zjištěno, že chce, aby do budoucna postavení obou dětí v rodině bylo stejné, rovnoprávné. Z výpovědi osvojované bylo zjištěno, že je seznámena s návrhem, ještě než byl podán a souhlasí s ním, příjmení měnit nechce. Potvrdila, že za svého otce nepovažuje otce biologického, ale osvojitele, který o ni začal pečovat v dětství a podle svých možností o ni pečuje doposavad. Ve společné domácnosti žila s osvojitelem až do svých 24 let, kdy se osamostatnila, ale ani to nevedlo k ochabnutí jejich vztahu. Manželka osvojitele a matka osvojované paní [celé jméno svědkyně] svou výpovědí potvrdila, že biologický otec se o osvojovanou nikdy nestaral a neudržoval či neudržuje s ní žádný kontakt. Potvrdila, že osvojitel skutečně s osvojovanou žil od jejího útlého dětství a že jej tato od počátku oslovuje„ tati“, když jejich vztah hodnotí jako vztah otce a dcery. Považuje za správné, aby se její manžel, tj. osvojitel stal otcem osvojované i administrativně. Manžel osvojované ve své výpovědi uvedl, že s návrhem souhlasí a považuje jej za formální potvrzení kvality vztahu, který osvojovaná, tj. jeho manželka s osvojitelem má a udržuje. Z lustrace centrální evidence obyvatel vyplývá, že osvojitel a matka osvojované uzavřeli manželství dne [datum]. Matkou osvojované je manželka osvojitele paní [celé jméno svědkyně] a otcem osvojované byl [jméno] [jméno], roz. [jméno], [datum narození], zesnulý [datum]. Společné bydliště měl osvojitel a osvojovaná nejméně od [datum]. Osvojovaná uzavřela dne [datum] manželství. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Osvojitel o osvojovanou pečoval od jejího útlého dětství a citová vazba, kterou si v té době utvořili, přetrvává doposavad. Po právní stránce soud věc posoudil především podle těchto zákonných ustanovení. Podle § 796 odst. 2 OZ, o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. Podle § 847 odst. 1 písm. c) OZ, zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, nebo za d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle § 847 odst. 2 OZ, zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle § 846 OZ zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 794 OZ osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 795 věty první OZ předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Podle § 448 odst. 1 z. ř. s., účastníkem řízení je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit, osvojitel, dle odst. 2, účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho souhlasu. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že osvojitel podal návrh na osvojení zletilého, k němuž se zletilá osvojovaná osoba, dle § 796 odst. 2 OZ připojila. Osvojení je v zájmu osvojované. Soud nezjistil žádné odůvodněné zájmy biologického otce, které by byly s tímto v rozporu. Pokud jde o vztah mezi osvojitelem a osvojovanou, osvojovaná byla vychovávána jako vlastní dcera osvojitele nejméně od jejího 6 roku věku a je dítětem manželky osvojitele. Byly tak naplněny podmínky uvedené v § 847 odst. 1, písm. c) a d) OZ. Mezi osvojovanou osobou a osvojitelem se vytvořilo pouto, které přetrvává doposavad. Kladným rozhodnutím pak dojde pouze k uvedení souladu rodinného stavu faktického, do souladu se stavem právním, když mezi osvojitelem a osvojovaným existuje vztah obdobný jako mezi otcem k vlastní dceři. Osvojení tak nemůže být v rozporu s dobrými mravy. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, protože v daném případě nelze hovořit o úspěchu, nebo neúspěchu ve věci jedné ze stran na úkor strany druhé.