10 C 260/2024-67 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 24. 6. 2024 domáhala toho, aby soud vydal rozhodnutí, jímž by uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 434,21 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 16. 4. 2019 smlouva o běžném účtu č. , č. účtu, a dodatkem ze dne 26. 10. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 30 000 Kč č. , IBAN, . Žalovaná částka představuje dluh z uvedené úvěrové smlouvy ve výši 22 634,21 Kč. Dále dne 3. 10. 2022 uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o poskytnutí kontokorentu k běžnému účtu ve výši 5 000 Kč. Žalobou se žalobkyně domáhá úhrady dluhu z uvedené smlouvy o kontokorentu ve výši 2 800 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podáním ze dne 12. 8. 2024 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět s tím, že žalovaná plnila po podání žaloby dne 5. 7. 2024, když uhradila částku ve výši 850 Kč.4. Podáním ze dne 4. 11. 2024 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět s tím, že žalovaná plnila po podání žaloby dne 6. 9. 2024, když uhradila částku ve výši 1 000 Kč.5. S ohledem na výše uvedené soud ve výroku I rozsudku řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. zastavil.6. Jednání soudu proběhlo dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně i žalované, když žalobkyně se z jednání soudu omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila, ačkoli měla předvolání k jednání řádně doručeno na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy bylo zjištěno, že dne 16. 4. 2019 uzavřela žalobkyně a žalovaná smlouvu o běžném účtu č. , č. účtu, . Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o běžném účtu ze dne 3. 10. 2022 byl smluven k běžnému účtu žalované kontokorent ve výši 5 000 Kč. Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o běžném účtu ze dne 26. 10. 2022 byl smluven úvěr mezi žalobkyní a žalovanou ve výši 30 000 Kč na dobu 41 měsíců, byly smluveny splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně splatné vždy ke každému 17. dni v měsíci, byla smluvena úroková sazba 17,9 % ročně jako základní a 16,9 % ročně jako bonusová. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč dne 26. 10. 2022 převodem na účet. Žalovaná dluh řádně nesplácela, dopisem ze dne 6. 3. 2024 byla žalobkyně vyzvána k úhradě půjčky ve výši 23 475,85 Kč a kontokorentu ve výši 5 012,95 Kč. Doklad o odeslání výzvy žalované doložen nebyl.8. Uvedené řízení je řízení sporné, žalobkyně musí tvrdit a svá tvrzení prokazovat důkazy. Žalobkyně byla v předvolání k jednání upozorněna soudem na skutečnost, že je nezbytné nejpozději k jednání soudu doplnit tvrzení a navrhnout důkazy ohledně skutečného čerpání úvěru a kontokorentu, tedy doložit výpis z účtu žalované a dále doplnit tvrzení a doložit důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované.9. Žalobkyně před jednáním soudu doložila výpis z účtu žalované prokazující skutečné čerpání úvěru ve výši 30 000 Kč, který dle doloženého výpisu z účtu čerpala dne 26. 10. 2022. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že čerpala informace, které jí žalovaná sama sdělila při žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, v rámci jiných splátek splácí 1 000 Kč měsíčně, její hlavní příjem činí 20 391 Kč, je zaměstnancem společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , a.s., výplata je jí poskytována na účet, příjmy ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč, výdaje domácnosti činí 8 000 Kč na bydlení, 10 000 Kč na léky, jídlo, dopravu, 2 000 Kč činí splátky všech členů domácnosti. Žalobkyně neuvedla, kdo tvoří ostatní členy domácnosti žalované, v jakém jsou věku, jaký je jejich příjem, respektive z čeho tento příjem pochází. Dále žalobkyně k úvěruschopnosti žalované uvedla, že výdaje domácnosti žalované činí 10 990 Kč, výdaje žalované 4 250 Kč a výdaje za jednu vyživovanou osobu 2 900 Kč. Tato svá zjištění opět nijak nespecifikovala, nedokládala, neprokazovala, omezila se pouze na nepodložené konstatování. Žalovaná v rámci zkoumání úvěruschopnosti sdělila žalobkyni, že má jednu vyživovací povinnost. Nic dalšího konkrétního ohledně vyživované osoby tvrzeno nebylo, zda se jedná o dítě, případně v jakém věku, zda žalovaná na tuto vyživovanou osobu pobírá sociální dávky či nikoli. Ohledně dalšího zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně, s výjimkou výpisu z účtu žalované, žádné další důkazy nedoložila.10. Zjištěný skutkový stav posoudil prvotně soud po právní stránce podle ustanovení § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z. Smlouvou o úvěru se dle ustanovení § 2395 o.z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 o.z. je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.11. Dle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Dle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž dle ustanovení § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.14. Dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.16. Ustanovení § 2 odst. 1 uvedeného zákona definuje spotřebitelský úvěr tak, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřeb