12 C 294/2024-40 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou ze dne , datum, doručenou soudu téhož dne se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta dne , datum, částka , částka, a , částka, , přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit sjednané poplatky ve výši , částka, za poskytnutí úvěru, , částka, za službu „klidné spaní“, , částka, za službu „presto“ a poplatek , částka, za službu „informační SMS servis“. Dále žalobkyně uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení v částce , částka, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek flexifin.cz, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a odsouhlasil návrh smlouvy o úvěru. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného informace týkající se počtu členů domácnosti, příjem domácnosti a pravidelné měsíční výdaje. Žalobkyně žalovaného prověřila v příslušných registrech a uzavřela, že jeho poměry umožňují bezproblémové splácení úvěru. Žalovaný žalobkyni potvrdil správnost svých identifikačních údajů a následně se jednoznačně identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši , částka, na účet žalobkyně. Smlouva následně byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Podpis smlouvy byl učiněn kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovaný ničeho neuhradil a v souladu s ujednáním stran mu vznikla povinnost zaplatit jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil na den , datum, jednání, přičemž v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, jelikož se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili.4. Z provedených listinných důkazů soud uzavřel toliko, že žalobkyně dne , datum, vyhotovila návrh smlouvy o úvěru, podle které se měla zavázat poskytnout žalovanému částku 17 600 s poplatkem , částka, při splacení do , datum, . To, že žalovaný smlouvu podepsal elektronicky, soud za prokázané nemá, že smlouvu právě tohoto znění podepsal žalovaný a ani to, že to byl právě žalovaný, který tlačítko podepisuji potvrdil. K takovémuto závěru soud nedospěl ani z důkazu „autorizace ověření totožnosti“, jelikož nelze z předložených důkazů dovodit, k jaké listině se vztahuje. Soud nicméně dospěl k závěru, že žalobkyně komunikovala před poskytnutím finančních prostředků s žalovaným.5. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, odeslána platba ve výši , částka, a dne , datum, částka , částka, . Z autorizace ověření totožnosti prostřednictvím , jméno FO, se podává, že majitelem účtu je žalovaný. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Výzva byla dle podacího archu odeslána , datum, .6. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují úvěr a podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti.7. Žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť neprokázala, že to byl žalovaný, kdo smlouvu, a právě v tomto znění, uvedeným způsobem podepsal. Z předložených výpisů z účtu o provedených platbách na účet žalovaného žalobkyně prokázala své tvrzení o tom, že peněžní prostředky v celkové výši , částka, byly poskytnuty žalovanému. Soud žalobě tak vyhověl pouze co do uvedené výše z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Dohoda o splatnosti nebyla prokázána a k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván (prokazatelně) teprve výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , která byla předána k přepravě dne , datum, , se stanovenou třídenní lhůtou a při užití domněnky dojití (§ 573 o. z.). K prodlení žalovaného tak došlo až dne , datum, a od tohoto dne soud přiznal úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z.8. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy k prokázání zbývající části svých tvrzení (uzavření smlouvy a vzniku nároku na sjednaný poplatek a smluvní pokutu), ale žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. se tak sama připravila.9. S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobě zčásti vyhověl a výrokem II. ji ve zbývajícím rozsahu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.12. Dle § 149 o. s. ř. soud rozhodl o platbě náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.