20 C 51/2024-53 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení dlužného vyúčtování z dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného na adrese , adresa, v Teplicích dle smlouvy ze dne , datum, za období od , datum, do , datum, (faktura č. , RČ, na , částka, se splatností , datum, ) a za období od , datum, do , datum, (faktura č. , RČ, na , částka, se splatností , datum, ). Dále se domáhala , částka, na smluvní pokutě za předčasné ukončení smluvního odběru v rozsahu 26 měsíců (á , částka, ) od ledna 2023.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni soud mohl plně vyhovět i bez konání jednání a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud mu doručil na adresu trvalého bydliště náhradním způsobem, poté bylo možno obálku vhodit do označené domovní schránky, k návrhu se nevyjádřil.3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny č. l. 15 žalobkyně prokázala, že žalovaný se zavázal ve výše uvedeném odběrném místě odebírat elektřinu a řádně hradit sjednané zálohy a vyúčtování spotřeby. Smlouva je na dobu určitou 30 měsíců s výraznou smluvní pokutou , částka, za každý ujednaný, ale nerealizovaný měsíc odběru při předčasném ukončení odběrního vztahu zaviněním odběratele, zakomponovanou v textu na druhé straně smlouvy, označované žalobkyní jako strana první. S ohledem na setrvalou praxi zdejšího odvolacího soudu v tomto případě neshledal účelné se formou tohoto ujednání zabývat, ve smyslu § 13 o. z. by účastníci mohli v poměrech zdejšího odvolacího soudu očekávat, že by nárok žalobkyně byl i v této části posouzen jako platný, byť praxe jiných odvolacích soudů je již nezřídka přesně opačná. S ohledem na poměr plnění (resp. míru spotřeby a výši zálohy , částka, /měsíčně) v projednávané věci nelze smluvní pokutu považovat ani za významně nerovnovážnou ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z. či působící slabší straně újmu ve smyslu § 1800 odst. 1 o. z. (újmou by byl spíše výsledek odvolacího řízení z hlediska navýšení nákladů řízení, jaký lze v těchto věcech očekávat očekávat). Součástí smlouvy je rovněž smluvní pokuta , částka, za pozdní úhradu vyúčtovaného plnění. Informační leták, plná moc, smluvní podmínky ani ceník nebyly pro výsledek řízení podstatné, jakkoliv je třeba zmínit, že informační leták žalobkyně vyhotovuje zjevně samoúčelně, neboť k tomu není v tomto případě povinna a leták neobsahuje informaci o výši smluvní pokuty, což má zjevně být jeho ochranným smyslem.4. Dle vyúčtování č. l. 24 byla prokázána spotřeba ve výši , částka, . Byl doložen plán zvýšených záloh (ze smluvních , částka, ) na č. l. 23 a 26. Bylo doloženo samostatné vyúčtování smluvní pokuty , částka, se splatností , datum, (č. l. 31), byť její doručení žalobkyně již tradičně nedokládá podacím archem, jak je tomu u většiny ostatních písemností (nedomáhá se však úroku z prodlení, proto soud považuje vyúčtování za doručené přinejmenším soudem v podobě návrhu). Bylo doloženo oznámení o ukončení dodávky ze dne , datum, (č. l. 29) a odstoupení č. l. 34. Bylo doloženo konečné vyúčtování č. l. 32 na částku , částka, . Byla doložena upomínka č. l. 27. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 32) vypracování i zaslání (č. l. 36) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného, ostatně veškeré písemnosti shora byly adresovány na korespondenční adresu žalovaného dle smlouvy. Pohledávka smluvní pokuty je ještě i zde maskována jako „Faktura EE“.5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Účastníci platně sjednali závazek dodávek elektřiny ve smyslu § 50 energetického zákona č. 458/2000 Sb., na který se podpůrně užijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku, s charakterem spotřebitelského závazku. Žalobkyně plnila řádně, žalovaný nikoliv. Správnost vyúčtování namítána nebyla, žalovaný je tak nepochybně povinen nedoplatky spotřeby uhradit. Případné smluvní pokuty ve výši , částka, za prodlení s platbou jsou svou výší běžným příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 o. z., neboť odrážejí reálné náklady upomínání. Smluvní pokuta za předčasné ukončení odběrního vztahu (, částka, za každý měsíc do konce sjednané doby určité) je v tomto případě jak již shora vyjádřeno shledána ještě přiměřenou, jakkoliv srozumitelnost a přehlednost ujednání je na samotné hraně přijatelnosti jednání se spotřebitelem a je projevem nízké obchodní kultury žalobkyně, snažící se toto ujednání před spotřebiteli množstvím nezvyklých opatření ukrývat, jak vyplývá z četných analogických řízení v senátu 20C zdejšího soudu, kde byly k dispozici i nahrávky kontraktace z obchodního místa. Pravděpodobně jde o pokračující snahu navyšování pohledávek neplatícím klientům, což může sloužit zejména v oddlužení ke snížení ztráty, způsobované systémově dlouhodobě nereflektovanou úvěrovou lichvou. V podrobnostech lze odkázat např. na rozsudek zdejšího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , který je v anonymizované podobě ve vyhledávači rozhodnutí okresních soudů veřejně přístupný. Soud tak mohl žalobě plně vyhovět, a to výjimečně i v rozsahu smluvních pokut. S odkazem na § 1970 o. z. pak mohl žalobkyni přiznat i nárok na úrok z prodlení, který je požadován v souladu se splatností vyúčtování a v sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po , částka, a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.7. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou, resp. její moduly k jednotlivým typům nároků, dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Žalobkyně tato plnění svým klientům rutinně účtuje, převzetí těchto skutkových tvrzení nemůže představovat jakoukoliv právní složitost. Užijí § 14b je ostatně judikatorně dovozováno již i u nároků z neoprávněného odběru, které jsou skutkově nepoměrně složitější, než typický průběh i předčasný konec odběrního vztahu z banálního důvodu neplacení vyúčtování.8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění a pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. Z jeho poměrů po propuštění z vazby je naopak zřejmé, že trpí materiální nouzí.