10 C 20/2025-20 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 21. 1. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné manželky ve výši 2 000 Kč měsíčně od podání žaloby. Svou žalobu odůvodnila tím, že sňatek byl uzavřen 27. 8. 1992 na Slovensku, z manželství narozené , rodné přijmení, jsou v současně době 2 nezletilé, a to dvojčata , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobkyně v žalobě uvedla, že ji manžel nedává žádné peníze a ona ze svých příjmů není schopna zajišťovat svou výživu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání soudu konaném dne 28. 4. 2025 se dostavila pouze žalobkyně, žalovaný se nedostavil, ačkoli byl k jednání řádně předvolán.4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že dle oddacího listu bylo manželství uzavřeno dne , datum, před Obvodným úradem , Anonymizováno, , Slovenská republika. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dostává poukázku na jídlo (stravenku) v hodnotě 1 100 Kč na měsíc, příspěvek na živobytí ve výši 2 030 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 6 630 Kč měsíčně. Žádné jiné sociální dávky žalobkyně nepobírá. Žalobkyně má 2 nezletilé děti , jméno FO, a , Anonymizováno, , kteří žijí u otce a žalobkyně platí výživné ve výši 500 Kč měsíčně na každého z nich. Žalobkyně má celkem 5 dětí. Dvě nejstarší děti jsou již zletilé, nezletilý 17 letý syn , Jméno žalovaného, je v dětském domově, žalobkyně na něj nic neplatí. Žalobkyně nepracuje, nemůže najít práci, má základní vzdělání, její poslední zaměstnání byla uklízečka v roce 1998 na Slovensku. V České republice nikdy nepracovala, byla pořád na mateřské či rodičovské dovolené. Je vdaná pouze jednou, s manželem již dlouho nežije, chce se rozvést, ale nemá na zaplacení soudního poplatku. O manželovi nic neví, neví, jestli má partnerku či další děti. Manžel je otcem všech jejích dětí. Žalobkyně uvedla, že je zdravá, její náklady na bydlení činí 9 600 Kč měsíčně včetně služeb, dále hradí elektřinu ve výši 1 500 Kč měsíčně a výživné na , jméno FO, a , Anonymizováno, ve výši 2 x 500 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že žádné jiné náklady nemá, nemá žádné dluhy.5. Žalovaný k výzvě soudu sdělil dne 9. 6. 2025, že jeho čistý výdělek činí 2 100 Kč měsíčně, hradí nájemné ve výši 10 600 Kč měsíčně, zálohy na elektřinu 1 500 Kč měsíčně. Dále uvedl položku VZP 2 200 Kč. Jinak se žalovaný k žalobě nevyjádřil.6. Při jednání konaném dne 28. 4. 2025 byla žalobkyně soudem poučena podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že se jedná o sporné řízení, že musí tvrdit a k prokázání svých tvrzení navrhnout důkazy. Byla poučena o tom, že neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního může mít za následek zamítnutí žaloby. Byla poučena o tom, že musí tvrdit výši životní úrovně žalovaného tak, aby soud mohl posoudit, zda je životní úroveň manželů stejná.7. Žalobkyně svá tvrzení nedoplnila ani v soudem stanovené lhůtě, nenavrhla soudu žádné další důkazy ani žádané další důkazy nedoložila.8. K jednání konaném dne 16. 6. 2025 se nedostavil žádný z účastníků řízení.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z. Podle uvedeného ustanovení mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.10. S ohledem na výše uvedené, když žalobkyně a žalovaný jsou dosud nerozvedení manželé, kteří spolu nežijí, žalobkyně nepracuje, její příjem činí sociální dávky (stravenka 1 100 Kč, příspěvek na živobytí 2 030 Kč, příspěvek na bydlení 6 630 Kč), její náklady činí náklady na bydlení (9 600 Kč), záloha na elektřinu (1 500 Kč) a výživné na děti (2 x 500 Kč), stejně tak příjem žalovaného činí sociální dávky (2 100 Kč) a náklady na bydlení (10 600 Kč) a záloha na elektřinu (1 500 Kč), soud dospěl k závěru, že životní úroveň žalobkyně a žalovaného je pravděpodobně shodná. Žádné jiné informace o životní úrovni žalobkyně a žalovaného soud nemá, žalobkyně svá tvrzení v soudem stanovené lhůtě nedoplnila ani nenavrhla a nedoložila žádné důkazy. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní tak neunesla a soud žalobu v plném rozsahu zamítl.11. Ve výroku II rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci plně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.