17 C 185/2025-26 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % p. a., když tvrdil, že se jedná o dluh žalované vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené formou elektronické komunikace mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . dále jen „právní předchůdce žalobce“ a žalovanou. Na základě této smlouvy (č. , Anonymizováno, ) právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, nejpozději do , datum, . Žalovaná neuhradila ničeho. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná neuhradila ničeho. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce dne , datum, . Téhož dne žalobce upomínal žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů.2. Žalovaná se k žalobě meritorně nevyjádřila.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba a výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle listinných důkazů založených ve spise.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobcem a rekapitulované v bodě 1. rozsudku (důkazy: smlouva o úvěru ze dne , datum, , potvrzení o provedení bankovní transakce, dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, s přílohou, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s dokladem o odeslání). Dále soud zjistil ze sdělení společnosti , právnická osoba, ., že majitelem účtu č. , č. účtu, byla k datu , datum, žalovaná a na tento účet byla téhož dne připsána částka , částka, .5. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1970 obč. zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž v § 2999 odst. 1 cit. zák. ustanovení je uvedeno, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.6. Na základě skutečností uvedených v bodě 4. rozsudku vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl peněžní prostředky, které žalovaná čerpala v celkové výši , částka, a které včetně sjednaných poplatků nevrátila. Žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, však neprokázal uzavření řádné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když předložil toliko listiny s digitálními podpisy věřitele a dlužníka, a právě u podpisu dlužníka nelze ověřit, zda se skutečně jedná o osobu v tomto sporu žalovanou, která souhlasila s podmínkami smluvního vztahu. Neexistuje-li tak řádný smluvní vztah, je žalovaná povinna žalobci vrátit dle ustanovení §§ 2991 a 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou jí věřitel – právní předchůdce žalobce poskytl, tedy částka , částka, . Soud proto žalobci jako nynějšímu věřiteli tuto částku přiznal spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobce byl procesně neúspěšnější a žalované žádné náklady nevznikly.