17 C 60/2025-36 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % p. a., když tvrdil, že se jedná o dluh žalované vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, uzavřené formou elektronické komunikace mezi právním předchůdcem žalobce společností Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) - dále jen „právní předchůdce žalobce“ a žalovanou. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v konečné výši , částka, , který se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit nejpozději do , datum, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná dluží žalobci částku , částka, . K žádosti soudu o upřesnění žalobních tvrzení žalobce v podání ze dne , datum, tvrdil, že žalovaná čerpala po dobu trvání úvěru celkem finanční prostředky ve výši , částka, , a to konkrétně dne , datum, částku , částka, na účet č. , č. účtu, pod variabilní symbol , var. symbol, , dne , datum, částku , částka, na účet č. , č. účtu, pod variabilní symbol , var. symbol, a dne , datum, částku , částka, na účet č. , č. účtu, pod variabilní symbol , var. symbol, . Dle platební historie je zřejmé, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila právnímu předchůdci žalobce částku , částka, . Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě meritorně nevyjádřila.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba a výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle listinných důkazů založených ve spise.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobcem a rekapitulované v bodě 1. rozsudku (důkazy: smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, včetně dodatku, formulář pro standardní informace s spotřebitelském úvěru společnosti právního předchůdce žalobce, potvrzení o provedení bankovních transakcí, smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, s přílohami, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s dokladem o odeslání). Dále soud zjistil ze sdělení společnosti , právnická osoba, ., že majitelem účtu č. , č. účtu, byla k datu , datum, žalovaná a na tento účet byla dne , datum, připsána částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, .5. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1970 obč. zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž v § 2999 odst. 1 cit. zák. ustanovení je uvedeno, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.6. Na základě skutečností uvedených v bodě 4. rozsudku vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl peněžní prostředky, které žalovaná čerpala v celkové výši , částka, a ze kterých vrátila právnímu předchůdci žalobce částku , částka, . Žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, však neprokázal uzavření řádné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když předložil toliko listiny s digitálními podpisy věřitele a dlužníka, a právě u podpisu dlužníka nelze ověřit, zda se skutečně jedná o osobu v tomto sporu žalovanou, která souhlasila s podmínkami smluvního vztahu. Neexistuje-li tak řádný smluvní vztah, je žalovaná povinna žalobci vrátit dle ustanovení §§ 2991 a 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou jí věřitel poskytl. Žalobce se však žalobou domáhal zaplacení částky , částka, , tedy částky nižší než žalovaná z titulu bezdůvodného obohacení žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci vrátila. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.7. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. V dané věci zcela úspěšné žalované náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, této skutečnosti odpovídá nákladový výrok ad II.