19 C 103/2025-38 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 16. 1. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 21 744 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena dne 26. 7. 2023 smlouva o úvěru a žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úrokem ve výši 443,84 Kč zaplatit nejpozději do 25. 8. 2023. Žalovaný svůj závazek nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 7. 11. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z listiny nazvané „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že zde právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . vystupuje jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Úvěrovaný je označen jménem a příjmením žalovaného, je zde uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je částka 15 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že tato částka bude převedena na označený bankovní účet úvěrovaného a má být vrácena nejpozději do 30. dne ode dne poskytnutí finančních prostředků. Celková výše poplatku za poskytnutí zápůjčky činí 6 300,16 Kč, úroku činí 443,84 Kč celková částka ke splacení úvěrovaným činí 21 744 Kč. U podpisu smluvních stran je u klienta uvedeno, že se jedná o podpis elektronických kódem , Anonymizováno, ze dne 26. 7. 2023 v 13:37:23.5. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 27. 11. 2024 a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . zaslala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 11. 2024 bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.7. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 11. 2024 a z podacího lístku ze dne 17. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu mu zaslala na adresu , adresa, , kterou žalovaný uvedl ve smlouvě, která byla adresou jeho trvalého pobytu v době uzavření smlouvy.8. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka výši 15 000 Kč a na základě, které se žalovaný zavázal za sjednaných podmínek tuto zápůjčku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaný akceptoval tvrzené smluvní podmínky, včetně sjednání poplatku za poskytnutí úvěru a úroků. Podpis žalovaného ve tvaru elektronického kódu , Anonymizováno, nijak neztotožňuje žalovaného jako fyzickou osobu a neprokazuje jeho vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 26. 7. 2023 částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení samotné žalobkyně tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátil. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a uložil mu proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč. Ve zbytku žalobou uplatněné nároky, které by měly vyplývat z uzavřené smlouvy jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.9. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 doručení předžalobní upomínky žalovanému dne 20. 11. 2024. Tedy až dnem 22. 11. 2024 se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení a rovněž výši zákonem stanovenou.10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu pouze částečný úspěch.11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.