19 C 405/2024-37 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 35 943,92 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena dne 8. 8. 2022 smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, a žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 13 943,92 Kč nejpozději do 13. 8. 2023. Žalovaný svůj závazek nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena dne 4. 6. 2024 žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z listiny nazvané „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že zde , právnická osoba, . vystupuje jako úvěrující a žalovaný jako klient. Klient je označen jménem a příjmením žalovaného, je zde uvedeno datum narození, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa, telefonní číslo a číslo průkazu totožnosti. Předmětem smlouvy je částka 22 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že tato částka bude zčásti převedena na označený bankovní účet a zčásti jí budou refinancovány předchozí úvěry č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, . Částka má být vrácena nejpozději do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Úroková sazba je 12% ročně, poplatek za poskytnutí úvěru je 13 943,92 Kč a celková výše spotřebitelského úvěru činí 37 430,58 Kč. Splátek je 12 ve výši 3 119 Kč. U podpisu smluvních stran je u klienta uvedeno, že podpis byl proveden dne 8. 8. 2022 pomocí SMS kódu: , Anonymizováno, .5. Z potvrzení o platbě a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 30. 1. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 8. 8. 2022 částku 12 963,05 Kč.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni.7. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 8. 2024 a z podacího lístku ze dne 27. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu mu zaslala na adresu trvalého pobytu.8. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka výši 22 000 Kč a na základě, které se žalovaný zavázal za sjednaných podmínek tuto částku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaný akceptoval tvrzené smluvní podmínky, včetně sjednání úroků a poplatku. Podpis žalovaného pomocí SMS kódu nijak neztotožňuje žalovaného jako fyzickou osobu a neprokazuje jeho vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 8. 8. 2022 částku ve výši 12 963,05 Kč. Stejně tak byly částkou 9 036,95 Kč refinancovány předchozí úvěry žalovaného č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, . Žalovaný tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátil a nadále na jistině dluží částku ve výši 22 000 Kč. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a uložil mu proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 000 Kč. Ve zbytku nároky žalobkyně jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.9. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 doručení předžalobní výzvy žalovanému dne 30. 8. 2024. Tedy až dnem 1. 9. 2024 se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení a jeho zákonnou výši.10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu úspěch pouze částečný.11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.