19 C 57/2025-30 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 26. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 26 195 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena dne 9. 10. 2023 smlouva o zápůjčce a žalované byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč zaplatit ve 3 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 16. 12. 2023. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Žalobkyně má dále právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 2 500 Kč za 5 zaslaných upomínek v souladu se smlouvou a úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky až do zaplacení, přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu požaduje pouze do 22. 11. 2024. Žalovaná na svůj dluh uhradila 5 420 Kč. Touto částkou žalobkyně umořila smluvní pokutu a částečně ponížila náklady spojené s uplatněním pohledávky, kdy na těchto nadále požaduje částku ve výši 2 195 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z listiny nazvané „Smlouva o zápůjčce“ bylo zjištěno, že zde žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako klient. Klient je označen jménem a příjmením žalované, je zde uvedeno rodné číslo, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je částka 15 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že tato částka bude převedena na označený bankovní účet klienta a má být vrácena nejpozději do 93. dne ode dne poskytnutí zápůjčky. Celková výše poplatku za poskytnutí zápůjčky činí 9 000 Kč. V bodě 2.4 je uvedeno, že v případě prodlení klienta s plněním jeho závazku dle této smlouvy se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a za písemnou upomínku či výzvu k úhradě částku 500 Kč. U podpisu smluvních stran je u klienta uvedeno, že se jedná o podpis PIN kódem , Anonymizováno, ze dne 9. 10. 2023 v 08:51:10.5. Z výpisu běžného účtu ze dne 9. 10. 2023 a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 14. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované na její účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč.6. Z upomínky ze dne 12. 11. 2023, ze dne 23. 11. 2023, ze dne 12. 12. 2023, ze dne 21. 12. 2023 a ze dne 3. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky.7. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 9. 2024 a z podacího lístku ze dne 26. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu jí zaslala na adresu , adresa, , kterou žalovaná uvedla ve smlouvě.8. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o zápůjčce na základě, které byla žalované poskytnuta částka výši 15 000 Kč a na základě, které se žalovaná zavázala za sjednaných podmínek tuto zápůjčku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaná akceptovala tvrzené smluvní podmínky, včetně sjednání účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty. Podpis žalované ve tvaru PIN kódu , Anonymizováno, nijak neztotožňuje žalovanou jako fyzickou osobu a neprokazuje její vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet dne 9. 10. 2023 částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně tyto finanční prostředky žalobkyni zcela nevrátila, když na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 5 420 Kč. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a uložil jí proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 580 Kč. Ve zbytku žalobou uplatněné nároky, které by měly vyplývat z uzavřené smlouvy jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.9. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 doručení předžalobní upomínky žalované dne 1. 10. 2024. Tedy až dnem 3. 10. 2024 se žalovaná ocitla v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení a rovněž výši zákonem stanovenou.10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu pouze částečný úspěch.11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.