20 C 12/2025-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění za dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese trvalého bydliště žalovaného, a to , částka, dle faktury č. , Anonymizováno, splatností , datum, a , částka, dle faktury č. , hodnota, se splatností , datum, (ponížené o úhradu , částka, ). Dále se domáhala 3x , částka, na poplatcích za tři zaslané upomínky a poplatku , částka, za odpojení odběrného místa. Dále se domáhala úroku z prodlení jak v I. výroku shora.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovanému soud doručoval na aktuální adresu trvalého pobytu jak shora, bylo doručeno náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, neboť doručující orgán (, právnická osoba, .) nenalezl označenou domovní schránku. Žalovaný nereagoval ani na obeslání emailové adresy. Soud po něm přesto pátral, jiné místo pobytu však nezjistil.3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud z vlastní iniciativy zjistí, zkusí obesílat (což při ceně přes , částka, za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením (neboť ani doručovací adresa jak výše bohužel není v některých řízeních spolehlivým řešením) je však bezplatná datová schránka, do níž mají orgány veřejné moci povinnost doručovat a naopak zcela odpadá zájem na zjišťování bydliště adresáta (o které se případně zajímá až soudní exekutor v rámci vymáhání). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne , datum, ). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce).4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny (č. l. 11) žalobkyně prokázala závazek žalovaného hradit vyúčtovanou cenu za dodávku elektřiny s počáteční měsíční zálohou , částka, do předmětného shora uvedeného odběrného místa, se shodnou adresou pro doručování. Následně byly zálohy zjevně navýšeny na , částka, (č. l. 19). Byly doloženy tři korektně adresované upomínky. Fakturou č. l. 16 jak v odst. 1 shora žalobkyně prokázala řádné vyúčtování spotřeby se splatností jak v I. výroku shora, se zohledněním zaplacených záloh (, částka, ), totéž platí pro konečné vyúčtování č. l. 20 pro , částka, (kde již zálohy placeny nebyly). Právní zástupce žalobkyně prokázal dopisem č. l. 31 vypracování kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. i její odeslání na adresu aktuálního trvalého bydliště žalovaného.5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud shledal žalobu důvodnou, neboť byla uzavřena platná spotřebitelská smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 energetického zákona, na kterou se podpůrně užijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku, a žalovaný je povinen platit za řádně vyúčtované dodávky elektřiny a s tím spojená plnění (distribuční poplatky). Proto soud žalobě vyhověl v tomto rozsahu, včetně důvodně požadovaných úroků z prodlení, stanovených sazbou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a běžících od splatnosti pozdější faktury, což je zřejmě zjednodušení, učiněné v zájmu žalovaného. Soud běh úroku částečně zjednodušil, když sloučil dvě jistiny, kde běží shodný úrok za shodnou dobu. Poplatek za odpojení se jeví v tomto případě vzhledem k výši závazku jako přiměřený již jako příslušenství pohledávky, byť je sjednány v dokumentu bez podpisu žalovaného (ceník, obchodní podmínky). Totéž platí pro poplatek za upomínky do výše , částka, , které odpovídají běžné ceně doporučeného psaní hybridní poštou (, částka, ) a přiměřenému navýšení o vygenerování vzorové upomínky, určené toliko odhadem ve smyslu § 136 o. s. ř., neboť nelze trvat na vyčíslení takového nákladu v rozsáhlé administrativní agendě.6. Pokud se však týká zbylé části (, částka, ) poplatků za upomínky, platí následující. Takový poplatek nebyl sjednán v textu samotné odběrní smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo, žalobkyně může situaci prodlení s platbou/předčasného ukončení smlouvy předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku smlouvy. Ostatně ve vztahu k pokutě za předčasně ukončený odběr, sjednaný na dobu určitou, tak ve smlouvě činí (i když tohoto plnění se paradoxně na rozdíl od konkurence vůbec nedomáhá) a není tak důvodu, aby do poměrně stručné smlouvy (končící mnohdy pěti řádky na druhém listu) nevčlenila i tato plnění. Případné odůvodnění jejich včleněním do samostatného ceníku, který lze takto v průběhu trvání smluv měnit (s tímto argumentem se soud v minulosti setkal), by byla zjevně nepřiléhavá argumentace, neboť za posledních několik let došlo pouze k jediné změně v poplatku za upomínku (kterou soud zaregistroval) z , částka, na , částka, a poplatek za odpojení , částka, bez daně je dlouhodobě neměnný. Nelze tedy spatřovat žádnou potřebu urgence v situaci, kdy by poplatky bylo možno změnit jen u aktuálně sjednávaných smluv. I tyto poplatky jsou nepochybně často vybírány a není tak důvodu je neuvádět ve smlouvě, než pouze v samostatném ceníku a v obchodních podmínkách, u kterých nebylo prokázáno, že by s nimi byl žalovaný seznámen. V rozsahu , částka, proto soud žalobu zamítnul. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, svou povahou blízké smluvní pokutě, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. , adresa, Kč neodpovídá minimálním nákladům na vzorovou upomínku, generovanou hybridní poštou, ani za cenu takové poštovní služby, aby ji bylo možno považovat za pouhé příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Má zjevně i char