20 C 13/2025-72 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , dle níž žalované poskytla jistinu , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit do 30 dnů s navýšením mimo jiné o denní úrok 1,02 % (je procesně nadbytečné uvádět další údajně sjednaná plnění - poplatky za službu „klidné spaní“ a „presto“ apod.). Žalobkyně se vyjádřila k povinnosti zkoumat úvěruschopnost, uvedla, že lustrovala i databázi NRKI (CNCB). Dále se domáhala smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z jistiny v rozsahu , částka, .2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, bylo jí doručeno do datové schránky, kterou aktivně využívá. Pouze telefonicky vyjádřila zájem o splátky, což je s ohledem na její masivní předlužení a skutečnost, že je zjevně obětí „průmyslové“ lichvy predátorsky jednajících nebankovních věřitelů (kteří se nezdráhají vystupovat v trestních řízeních na straně poškozených z úvěrových podvodů), pro soud samozřejmým výsledkem těchto řízení a splátky přiznává bez dalšího. I když v tomto řízení o výsledku rozhodly skutečnosti, k nimž soud přihlíží z moci úřední, realita současné doby ukazuje, že i o tato práva by se měl každý spotřebitel starat aktivně. Takový postup senátu 20C totiž bohužel není v soudní praxi pravidlem.3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně předložila výpis posouzení úvěruschopnosti (č. l. 31), dle něhož bydlela žalovaná v domácnosti s dalším členem s příjmem, který činí , částka, dle žalované, , částka, dle věřitele (způsob, jakým takový příjem zjišťuje, je nicméně více než bizarní), a výdaji, které činí , částka, dle žalované a , částka, dle věřitele. Zcela otevřeně je uveden údaj, že žalovaná měsíčně vynakládá na půjčky , částka, a soud proto výjimečně věřitele nepodezíral, že by si lustraci v NRKI pouze vymyslel. Současně to však rozhodlo o výsledku řízení (s nímž ostatně žalobní tvrzení eventuálně počítají). Příjmy žalované byly zjevně zjištěny službou Kontomatik (č. l. 32) a zahrnují pravděpodobně čerpání dalších nebankovních úvěrů, případně jiných zdrojů, které však v každém případě nejsou příjmem z pracovní činnosti. Dospět na základě těchto údajů k příjmu spotřebitele, je více než bizarní, u těchto věřitelů však obvyklé. Dle č. l. 28 bylo žalované vyplaceno dne , datum, 8 000 Kč. Totožnost žalované měla být zjištěna náhledem na bankovní účet (č. l. 14). Žalovaná úvěr nesporovala, proto soud tuto skutečnost více neověřoval, jakkoliv taková listina stěží může být důkazem sama o sobě a má ryze subjektivní charakter na úrovni skutkových tvrzení žalobkyně. Soud ze skutkových tvrzení dospěl k závěru, že žalovaná neuhradila ničeho, tedy ani žádný poplatek za odklad splatnosti (který by jinak soud zjišťoval a posoudil podle skutečného obsahu za skrytý úrok či smluvní pokutu a započetl na jistinu), proto věřitele k doplnění tvrzení nevyzýval. Konstatování obsahu dalších důkazů je pro výsledek řízení již nadbytečné a je zjevné, že posouzení úvěruschopnosti bylo předstíráno, když dostupné údaje nebyly vyhodnoceny. Přitom z veřejně dostupného rozhodnutí České národní banky číslo jednací S-Sp-2021/00216/CNB/573 je patrné, že v roce 2020 probíhala kontrola poskytovaných spotřebitelských úvěrů z roku 2020 a v dubnu 2021 žalobkyně podávala námitky. Dne , datum, jí byla uložena pokuta 1,5 mil. Kč za nedostatky v oblasti povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitelů. Samotná smlouva je nepřehledná a pro soud nesrozumitelná, tím méně by se mohlo jednat o jasná a srozumitelná ujednání se spotřebitelem, kterými by mohl být vázán. Smlouva je záměrně i obsáhlá. Úvěr je nazýván revolvingovým, splátka je nazývána „denní splátkou“, ačkoliv může být hrazena i jen měsíční, je sjednáno datum doplacení úvěru dnem , datum, .4. Soud přesto zajistil i výpis z registru NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB) žalované. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala CEE, SOLUS, ISIR, NRKI a BRKI nebylo ničím prokazováno, než připuštěním, že žalovaná již splácí , částka, měsíčně a je tedy zjevně masivně předlužena. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru a zjistil, že má 21 stran a žalovaná krom předchozích bankovních úvěrů je především obětí lichevních úvěrů od , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a žalobkyně, tedy společností, notoricky známých soudu tím, že bez ohledu na předlužení spotřebitelů (nebo právě díky němu) poskytují úvěry s lichevním navýšením a snaží se postupným sjednáváním dalších a dalších úvěrů zajistit předchozí zisky, aby mohli následně u soudu uplatnit poslední úvěr, pokusit se vylákat obscénní navýšení, či alespoň poslední jistinu.5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak nebyly žádné úhrady, které by soud mohl zohlednit.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před , datum, zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni , datum, a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od , datum, je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.7. Z ustálené judikatury vyšších soudů se především