20 C 20/2025-65 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění ze splátek zařízení , Anonymizováno, , dle faktur č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , s úroky z prodlení jak v I. výroku shora. Plnění byla sjednána smlouvou ze dne , datum, . Od smlouvy žalobkyně odstoupila k , datum, .2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud se jej snažil obeslat i na emailovou adresu, nereagoval. Pokud takový stav žalovaný považuje za svou výhodu, nemůže se mýlit více. Soudním exekutorům vypátrání pobytu žalovaného problém činit nebude. Soud žalovanému doručil na adresu trvalého bydliště, po uplynutí úložní doby však ani tam nebylo možné vhodit písemnost do označené schránky.3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (soud o to v tomto řízení neusiloval, jinou adresu nezjistil). Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne , datum, ). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce).4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle smlouvy č. l. 14 a dodatku z téhož dne se žalovaný vedle telekomunikačních služeb (které projednává Český telekomunikační úřad) zavázal uhradit 60x , částka, Smart Box 2 a 60x , částka, za Set-top-box. Sjednána je i služba „O2 Security na doma“ za , částka, měsíčně. Všeobecné obchodní podmínky neměly pro věc význam. Na smlouvě je biometrický podpis. Vyúčtováními č. l. 33 až žalobkyně prokázala vyúčtování všech žalobou uplatněných plnění. Na č. l. 43 je výzva k zaplacení jistoty. Dopisem č. l. 44 ze dne , datum, prokázala odstoupení od smlouvy. Dopisem ze dne , datum, prokázala vypracování předžalobní výzvy.5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali smlouvu o poskytování elektronických komunikací (plnění z nich se však žalobkyně v tomto řízení nedomáhá) a v rámci ní kupní smlouvy, kterou žalobkyně ve prospěch žalovaného plnila, stejně jako nepojmenovaného spotřebitelského závazku z poskytování kybernetické ochrany, se splatností cen plnění, žalovaný však nesplácením sjednaných vyúčtování nikoliv a došlo k důvodnému odstoupení od smlouvy. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Žalobě tak mohl soud plně vyhovět, s odkazem na § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení, když počátek prodlení je stanoven korektně a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Daně z přidané hodnoty se výslovně nedomáhala.7. O společné lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a žalovaný se o něm ani včas nedozví.