20 C 360/2024-65 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , sjednané mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (soudu notoricky známé jako jeden z poskytovatelů nebankovních predátorských úvěrů), s původní jistinou , částka, . Z úvěru se domáhala jistiny , částka, , kapitalizovaného úroku , částka, a dále v sazbě 8 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení, úhrady za poskytnutí úvěru , částka, (!), úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení , částka, (!), úhrad za umožnění platit splátky v hotovosti (, částka, ), smluvní pokuty , částka, , dalšího úroku , částka, , úroku z prodlení , částka, a dále z jistiny , částka, v sazbě 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení., právnická osoba, povinnosti zkoumat úvěruschopnost se žalobkyně již tradičně vůbec nevyjádřila, důvod vyplynul poté, co tak k výzvě soudu musela učinit. Soud tedy žalobkyni již tradičně vyzval (č. l. 49) k doplnění nezbytných skutkových tvrzení ke splnění povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb.3. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 57 uvedla, že právní předchůdkyně prověřila bonitu žalovaného tak, že od něj získala údaje o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřila žalovaným předložené doklady, kontrolovala veřejné registry, doklady od žalovaného a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, úvěr poskytla. Žalovaný deklaroval příjem , částka, z invalidního důchodu a výdaje , částka, . Více by pro výsledek řízení již ani uvádět nemusela. Přesto více uvedla.4. Připomenula soudu, že uvedením nepravdivých údajů by se spotřebitel mohl dopustit trestného činu. Soud na tomto místě nemůže nepřipomenout, že to obdobně platí pro věřitele i jeho právního zástupce, pokud se týká trestného činu lichvy, případně pro původního věřitele, pokud se týká správního deliktu dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“) či § 248 odst. 2 alinea třetí trestního zákoníku, pokud se týká systematického nedodržování schváleného postupu zkoumání úvěruschopnosti. Soud zde však není od toho, aby se „zalekl“ případných důsledků jednání stran pro strany samotné, ale aby posoudil skutečnosti, prokazované účastníky řízení, případně skutečnosti, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti. Z databáze rozhodnutí České národní banky (https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/vykon-dohledu/pravomocna-rozhodnuti/pravomocna-rozhodnuti-cnb-v-rizenich-zahajenych-po-datu-, datum, /) vyplývá, že to jsou velmi často v prvé řadě věřitelé, kdo na trh se spotřebitelskými úmysly vstupují s protizákonnými úmysly. Tento věřitel byl rovněž postižen, rozhodnutím číslo jednací 2023/125799/570 ze dne , datum, a byla mu vyměřena poměrně symbolická sankce , částka, , avšak pouze za nesprávné vyčíslování nákladů spotřebitelského úvěru. Pokud má tedy věřitel v úmyslu podávat trestní oznámení, nechť tak učiní – na průběh a obsah tohoto řízení to samo o sobě nemá vliv. Z vyjádření spotřebitelů vůči soudu ostatně vyplývá, že právě hrozbou trestního stíhání jsou ze strany věřitelů a inkasních agentur často přesvědčování k přednostním úhradám pohledávek, když věřitel získal na zákaznickou kartu se spornými údaji podpis spotřebitele a tyto zákaznické karty přitom zpravidla vyplňuje zprostředkovatel úvěru, v jehož zájmu je rovněž sjednání úvěru. Stejně tak nemá na průběh posouzení splnění povinnosti věřitele ve smyslu § 86 ZSÚ aktivita spotřebitele, neboť se jedná o veřejnoprávní povinnost a soud je povinen k jejímu splnění přihlížet z moci úřední, bez ohledu na ojedinělá rozhodnutí soudů. Práva na ochranu spotřebitele jsou všeobecně platnou výjimkou z obecné úpravy právních jednání (která zahrnují především dřívější „obchodní“ závazky), nikoliv benefitem pro procesně aktivní spotřebitele. Pokud žalobkyně neustále uvádí, že zanedbání této povinnosti vede pouze k neplatnosti relativní, sama velmi dobře ví, že takový právní názor je již několik let vyvrácen a proti bezpočtu částečných či úplných zamítnutí jejích žalob se pro zjevnou nadbytečnost sama neodvolává. Zjevně tedy pouze zkouší zmást účastníky, kteří se nespolehnou na soudní ochranu a podlehnou záměrně nepravdivým informacím od původní věřitelky/(advokáta) žalobkyně. Tak, jako advokát zkouší pozornost soudu, když se systematicky domáhá plnění, o kterém prokazatelně ví, že je v rozporu s kogentním předpisem § 122 odst. 4 ZSÚ (a z důvodu, který je soudu neznámý, se domnívá, že to neohrožuje jeho postavení advokáta).5. Soud tak již nemusel zohledňovat skutečnost, že považuje právního zástupce za 100 % vlastníka žalobkyně, který předstírá (dokonce i před Českou advokátní komorou), že vlastní toliko 23 % hodnoty žalobkyně, ačkoliv jednotlivá nezvykle restriktivní ustanovení statutu jím založeného svěřenského fondu svědčí o opaku. Dochází tak k systematickému zneužívání práva na zastoupení advokátem, neboť je to právě nárok na odměnu, který motivuje advokáta k průmyslovému skupování splatných pohledávek a uplatňování desítek tisíc obdobných nároků před soudy ročně, o čemž svědčí již jen systemizace spisových značek advokáta a od nich odvozených spisových značek žalobkyně, vedených samostatně pro různé původce pohledávek a jejich různé tranše. Ke shodnému výsledku (nepřiznání náhrady nákladů řízení) by vedla skutečnost, že žalobkyně uplatnila u soudu ve sp. zn. , spisová značka, jiný nárok z lichevního úvěru (od , právnická osoba, , specializující se především na osoby v exekučním inhibitoriu). Zde je klientem invalidní důchodce se skutečně nízkým důchodem, opět se tak jedná o spektakulární selhání úsudku věřitele (a žalobkyně/advokáta), kteří daleko za hranicí dobrých mravů pokračují ve vymáhání takového plnění.6. K projednání věci soud musel nařídit jednání, s jiným postupem žalobkyně nesouhlasila. Žalovanému bylo doručováno fikcí a po uplynutí úložní doby se obálky vracely soudu. K věci se nevyjádřil, k jednání se nedostavil a soud věc projednal v jeho nepřítomnosti.7. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům.8. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 25, předložila však i další důkazy postoupení. Dle zjednodušeného výpisu obchodního rejstříku k žalobkyni (č. l. 15) z roku 2022 nevyplývá skutečný, vlastník, stejně jako ani z evidence skutečných majitelů, kde jsou uvedeny jen správkyně svěřenského fondu, nikoliv zřizovatel a beneficient, kterým je právní zástupce žalobkyně. Záznam je však postižen probíhajícím řízením o nesrovnalosti záznamů. Vzhledem k výsledku řízení to však nemělo na nákladový výrok vliv.9. Věřitel měl k dispozici výměr invalidního důchodu žalovaného č. l. 59 s částkou , částka, pro invaliditu druhého stupně se čtyřmi poštovními poukázkami. Dodatečně doložená žádost o úvěr č. l. 60 prozrazuje, že žalovaný netajil jediný příjem z invalidního důchodu, nejsou však uvedeny jiné výdaje, než , částka, na bydlení a energie (čemuž absolutně nelze v roce 2023 bez důkazu důvěřovat) a , částka, na jídlo a osobní náklady. Je deklarováno nájemní bydlení, svobodný stav, žádné vyživované domácnosti, domácnost typu „A0Z“ (?), není vyplněno, zda má bankovní účet. Tyto formuláře se pravidelně nedotazují, zda klient nečelí exekucím (jinak než „srážky ze mzdy“), což je absurdní.10. Dle úvěrové smlouvy č. l. 22 věřitel se žalovaným mínil sjednat úvěr s navýšením o , částka, , splatný 14 měsíčními splátkami po , částka, . Žalovaný uvedl odlišnou adresu pro doručování/výběr splátek: , adresa, v Chlumci. RPSN byla explicitně uvedena 272,44 %. Dle přehledu plateb č. l. 24 žalovaný uhradil pouze , částka, (což je v souladu se skutkovými tvrzeními návrhu).11. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 26) vypracování i zaslání (č. l. 28) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem , částka, a taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž následně sám požaduje méně a navíc může být přiznán pouze zlomek takového požadavku, neboť uplatňovaný nárok ignoruje kogentní právní předpisy na ochranu spotřebitele.12. Soud si přirozeně musel opatřit alespoň aktuální výpisy z CEE a CNCB a CBCB, když žalobkyně tvrdí, že žalovaný byl v době poskytování úvěru lustrován, ale tvrzení neprokazuje. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti invalidnímu důchodci s příjmem 9 tis. Kč (v roce 2023!). Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotře