25 C 19/2025-78 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 58 187,66 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s příslušenstvím ve sjednaných splátkách, kdy první splátku měl uhradit do , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a odsouhlasil návrh smlouvy o úvěru. Žalovanému byla vyplacena dne , datum, částka 7 000 Kč, dne , datum, částka 10 700 Kč a dne , datum, částka 17 300 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky, přičemž zaplatil částku 7 000 Kč. Žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, a k tomuto dni se celý úvěr stal splatným. Žalobou požadovaná částka představovala jistinu ve výši 27 999,97 Kč, smluvní úrok ve výši 27 447,89 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 557,20 Kč, poplatek za službu „Presto“ v částce 329,99 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 852,61 Kč, která byla ujednána mezi účastníky pro případ prodlení žalovaného s úhradou ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a žalobkyně ji vyčíslila za období od , datum, do , datum, .2. Soud ve věci nařídil na den , datum, jednání, přičemž v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Z provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z listiny „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, vyhotovila návrh smlouvy, podle které se měla zavázat poskytnout žalovanému jako klientovi peněžní prostředky maximálně do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se měl zavázat v denních splátkách vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 0,866 % denně, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za další služby. Návrh smlouvy nebyl za klienta podepsán.5. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, , listiny „přehled bankovních transakcí“ a sdělení , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem uvedeného účtu, přičemž žalobkyně na tento účet převedla dne , datum, částku 7 000 Kč, dne , datum, částku 10 700 Kč a dne , datum, částku 17 300 Kč.6. Přípisem ze dne , datum, odeslaným emailem žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 58 187,66 Kč.7. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, odeslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené dne , datum, .8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.9. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně ve dnech , datum, , , datum, a , datum, poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku v celkové výši 35 000 Kč. Žalovaný nevrátil částku 28 000 Kč, přestože byl žalobkyní vyzván k okamžité úhradě dluhu přípisem ze dne , datum, .10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč, přičemž žalovaný připsáním této částky na jeho bankovní účet získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byl povinen obohacení v uvedené výši vydat. Žalovaný nezaplatil částku 28 000 Kč, přestože byl přípisem ze dne , datum, vyzván k okamžité úhradě dluhu. Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu (§ 1958 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku), je podle § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. Pokud žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, svá tvrzení v tomto směru neprokázala, když nebylo prokázáno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru a zejména že akceptoval návrh smlouvy o úvěru tvrzeného obsahu, resp. že se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky ve sjednaných splátkách a pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu. Nad rámec uvedeného soud pro úplnost podotýká, že žalobkyně rovněž řádně netvrdila a neprokázala, že v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to mimo jiné reálným porovnáním údajů o příjmech a výdajích žalovaného, které náležitě ověřila, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost příslušné smlouvy. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se tak sama připravila.12. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do zaplacení částky 28 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a proto jí ve výroku I. rozsudku v této části vyhověl, přičemž ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci byli ve sporu úspěšní v obdobném rozsahu. Soud proto o nákladech řízení rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.14. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.