25 C 23/2025-55 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 151 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným dne , datum, uzavřela prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí a uhradit sjednané poplatky. Žalovaný nezaplatil jistinu ve výši 9 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 330 Kč, poplatek za expres výplatu v částce 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 1 979 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 600 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil na den , datum, jednání, přičemž v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Žalobkyně dne , datum, vyhotovila návrh smlouvy, podle které se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnutou částku vrátit, zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a další poplatky (listina „úvěrová smlouva“).6. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet žalobkyně provedla lustraci v externích databázích (např. NRKI, CRIBIS) a vycházela z jeho příjmu ve výši 22 000 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity klienta, úvěrová zpráva z nebankovního registru klientských informací).7. Dne , datum, žalobkyně převedla částku 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, (opis výpisu proplacení smlouvy, výpis z účtu žalobkyně).8. Majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný (sdělení spol. , právnická osoba, .).9. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému pohledávku na jistině ve výši 9 999 Kč a úhrady žalovaného v celkové výši 2 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad).10. Žalobkyně přípisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (předžalobní výzva k plnění, podací arch).11. Z ostatních provedených listinných důkazů, a to zejména formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace o zpracování osobních údajů, listiny „posouzení úvěruschopnosti klienta“, sazebníku, soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.12. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně vyhotovila dne , datum, návrh smlouvy, podle které se měla zavázat poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru. Dne , datum, žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč. Žalovaný nevrátil 9 998 Kč, přestože byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu přípisem ze dne , datum, .13. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení, když v projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný připsáním uvedené částky na jeho bankovní účet získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byl povinen obohacení v uvedené výši vydat. Žalovaný nezaplatil částku 9 998 Kč, přestože byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu (§ 1958 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku), vznikla mu podle § 1970 občanského zákoníku rovněž povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Pokud žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, svá tvrzení v tomto směru neprokázala, když především nebylo prokázáno, že žalovaný učinil projev vůle, kterým by akceptoval návrh smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak neprokázala, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve sjednané lhůtě a pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním dluhu. Soud dodává, že z důvodu nadbytečnosti neprovedl důkaz dotazem na poskytovatele služeb elektronických komunikací ke zjištění uživatele telefonního čísla a IP adresy, neboť žalobkyně neprokázala ani svá tvrzení o tom, že zaslala na tvrzené telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód a že tento byl zadán v rámci jejího webového rozhraní. Kromě uvedeného žalobkyně dále řádně netvrdila a neprokázala, že splnila svoji povinnost posoudit schopnost žalovaného úvěr splatit ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to zejména porovnáním údajů o příjmech a výdajích žalovaného, které náležitě ověřila. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z měsíčního příjmu ve výši 22 000 Kč (viz listina „potvrzení o provedení ověření bonity klienta“), z provedených důkazů však nevyplývá, z jakého zdroje tento údaj zjistila a zejména že příjmy v uvedené výši ověřila, stejně tak že by zjišťovala reálné výdaje žalovaného a tyto porovnala s jeho příjmy. Uvedené pak nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“, přičemž porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost příslušné smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnost a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se tak sama připravila.15. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do zaplacení částky 9 998 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a proto jí ve výroku I. rozsudku v této části vyhověl, přičemž ve zbylém rozsahu žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 71 % (žalovaný z 29 %), náleží jí proto právo na náhradu 42 % (71 - 29) účelně vynaložených nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za právní zastoupení advokátem za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k zaplacení, sepis žaloby) ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do , datum, (dále jen „advokátní tarif“), tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 2 252 Kč, z čehož 42 % činí 946 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.17. Lhůta k plnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.